RECENZE: Cirkusácký muzikál, který vás bude bavit, i když muzikály nenávidíte

Největší showman se inspiroval skutečným příběhem podnikatele a milovníka bizarních kuriozit Phinease Barnuma, který je například i autorem výroku: "Špatná publicita neexistuje." Ačkoliv filmů z cirkusáckého prostředí jsou už mraky, tenhle, jehož scénář z části psal sám život, je něčím výjimečný.

Barnum od malička sní o tom, že bude bavit lidi. Bohužel je z chudých poměrů, takže k tomu nemá příznivé startovní podmínky. Co mu nechybí, jsou fantasmagorické nápady, nakažlivý optimismus a odvaha. Díky tomu vytvoří dechberoucí show s ansámblem fyzicky znetvořených lidí.

Od začátku filmu jsem se nemohla ubránit pochybám, jestli je svalovec Hugh Jackman pro hlavní roli P. T. Barnuma ten pravý. Cejch Wolverina mě bohužel v první polovině filmu nutil ptát se sebe samé: “Proč mu sakra jednu nepleskneš, když ti nechce dát svou dceru?”, nebo “Jako skutečně se usmíváš jak sluníčko na hnoji proto, že vidíš vousatou ženskou?” Ale záhy jsem pochopila, proč byl poslední Wolverin už skutečně poslední, a co rosomáka na roli principála tak zaujalo.

Očividně už ho přestalo bavit hrát introvertního prskala, který raději každému rozbije hubu, než aby přiznal, že ho něco trápí. A všechna ta láska a optimismus, které v sobě v roli neústupného drsňáka dusil, bouchly v Největším showmanovi jako skvěle načasovaný papiňák.

Muzikály nemívají nijak složitý děj, jde tam hlavně o všechny ty dramatické písničky. Pokud s tímto tvrzením souhlasíte, Showman vás příjemně překvapí. Když už si budete myslet, že Barnuma zabásnou za finanční podvod a ženu mu odvede despotický otec, zamotá se do mnohem větší šlamastiky. Ale víc neprozradíme.

Nejsem fanouškem muzikálů. Proto mi místy lezlo na nervy, že zpívání posunuje děj příliš rychle nebo ho naopak nekonečným opakováním refrénu zpomaluje. Ale rozhodně jde o záživnější podívanou, než jakou zažijete u ostatních cirkusáckých filmů. Děj vás nenechá chladnými a neobtěžuje sáhodlouhými dialogy plnými scénáristické vaty. Navíc to není povrchní příběh z červené knihovny ani nudný životopis. Ukazuje, jak těžké je vystoupit ze své kasty, ať už je to směrem vzhůru, nebo o společenskou třídu níž, jak snadné je nechat se zaslepit úspěchem, obzvlášť pokud jste nikdy nic neměli, a že hodní lidé na vás budou hodní, i když se zachováte jako kreténi.

Dobovou tématiku trochu rušil styl písniček, na které by klidně mohl natočit klip Justin Bieber, nicméně oceňujeme, že už se Hollywood nesnaží o neuskutečnitelný návrat jazzových muzikálů a oblékl do žánru popmusic příběh chlapa, který sice chybuje, ale rozhodně se nebojí začínat znova.