The Stranglers: Punkáči, kteří zrají jako víno
Současná popkultura, a hudba především, hledí do minulosti. Jako by nás neuspokojovala přítomnost, vyžadujeme reinkarnaci „starých, dobrých“ šedesátek, sedmdesátek i osmdesátek. Od kapel, které byly tehdy na vrcholu a dodnes se nerozpadly, očekáváme takřka nemožné: aby hrály jako ve svých nejlepších dobách. Často ovšem přichází zklamání. Oblíbený zpěvák už nevyzpívá vyšší tóny, stárnoucí kytarista neskáče po pódiu jako kamzík. Že se však výjimky najdou, ukázal včerejší koncert kapely The Stranglers v Paláci Akropolis.
Angličtí „Škrtiči“ (doslovný překlad názvu The Stranglers) už dávno nejsou žádní mladíci. Tahle punkrocková formace se dala dohromady před 35 lety, tedy v roce 1974. Že by se z rozverných kluků v kožených bundách stali usedlí, slušně oblečení páni? Kdo tyto „pány“ v poslední době viděl a slyšel, nemůže souhlasit. Mladická energie z nich nevyprchala a hudební kvalita také zůstala.
Staré kousky nad zlato
Baskytarista J. J. Burnel před včerejším koncertem řekl, že kapela chce v Praze zahrát většinu z nejznámějších hitů, ale také nějaké novější písně. Na novinky se už ovšem jaksi nedostalo. Staré kousky lidi prostě bavily tak, že nebyl důvod hrát něco jiného.
Show v pražské Akropoli odstartovala skladba (Get A) Grip (On Yourself). Přišlo to tak náhle, že kdyby se světla nad pódiem těsně před začátkem neztlumila, divákům by zřejmě pár sekund vrtalo hlavou, co se to vlastně děje. Na přemýšlení ale nebyl čas, sálem se totiž nesl notoricky známý kytarový rif z jiné hitovky, Peaches.
Hlas kytaristy Baze Warnea zněl téměř stejně jako studiová verze, kterou nazpíval Hugh Cornwell. Vskutku slibné. Nahradit takového bubeníka ještě lze, avšak najít adekvátní náhradu za hlavního zpěváka? To je o poznání těžší. Křest ohněm měl teprve přijít s hlasově možná nejnáročnější hitovkou Always The Sun. Jenže i tentokrát Warne obstál bez poskvrny, a tak museli zmlknout i poslední pochybovači v publiku.
Živá hudba The Stranglers zní stejně jako na jejich nahrávkách. Představení připomínalo poslech jedné z bestovek v té nejlepší kvalitě. Golden Brown, Nice N Sleazy, Walk on By, Hanging Around, Skin Deep… a tak bychom mohli ve výčtu předložených hitů pokračovat. Muzikanti hráli skoro bez pauzy, a tak si tančící dav prakticky neoddechl. Mladší návštěvníci nadšeně „pogovali“, pěkně po punkersku, ti starší (bylo jich pochopitelně mnoho) se jen blaženě usmívali a pohupovali do rytmu.
Na závěr zahráli Stranglers hlasitě vyžadovanou píseň No More Heroes. Pak zamávali a ve stylu celého koncertu bez zbytečných řečí a patosu odešli. Zbyl po nich jen dobrý pocit. Stejný, jako třeba po dobrém jídle, kterého jste se nepřejedli.
The Stranglers
19. ledna 2009, Palác Akropolis, Praha
