Pryč s předsudky: Mandrage dospěli a hrají slušný poprock
Během několika let se z pozice popelky vypracovali mezi nejžádanější kapely v Česku. Jejich rádiové hity zná snad každý, ale ne všem jsou zrovna po chuti. Řeč je o plzeňské skupině Mandrage, která právě vydává novou desku Siluety. Desku, která si určitě zaslouží šanci - kapela na ní, jak slibovala, dospěla a v rámci mainstreamu nabízí přehlídku nečekaně povedených skladeb.
Před dvěma lety zbourali plzeňští Mandrage tuzemský éter megahitem Šrouby a matice, který byl tak vlezlý, že dnes už ho většina lidí nemůže ani slyšet (rozhovor). Příslušná deska Moje krevní skupina pak také nedopadla zrovna nejlépe, vedle přímočarých singlů obsahovala i spoustu vaty, navíc ji srážely triviální, místy až dětinské texty typu Mám velkej klíč a rychlej šroubovák, to chce jen zahřát motor, je to tak! Potom tam strčim svoje nářadí, neboj se kotě, já si poradím v singlu Mechanik. O dva roky starší a také o zástupy fanoušků a ceny v anketách popularity bohatší přichází západočeská skupina s novinkou Siluety, na které hlásá, že hudebně dospěla.
A skutečně, posun je na nahrávce znát. I když i tentokrát kapela jede na vlně rádiového popu, jde na to o něco rafinovaněji a méně okoukaně. Novinkové skladby se povedly hlavně po hudební stránce, pochválit je třeba výbornou producentskou práci Ecsona Waldese a celou řadu zábavných detailů, ať už jde o elektrizující kytarový rozjezd Černobílé, temné úvodní beaty v následném Úhlu pohledu nebo magickou, takřka filmovou atmosféru aktuálního singlu Siluety, který se snad dá označit za dosavadní vrchol v rámci tvorby Mandrage.
Koukněte na nový filmový klip
Sympatické na Siluetách je, že na ně Mandrage zařadili skladby, které nejsou hity na první dobrou. Když jim ale dáte šanci, zjistíte, že v rámci žánru jsou dobře dotažené a téměř všechny by mohly fungovat jako singly. Nečekaně tvrdý zvuk a temnou náladu přináší například song Bezbarvej oheň, skoro šestiminutovou stopáží zase překvapí už zmíněný Úhel pohledu. Nečekaně baví celou dobu. Příjemný závan pozitivní energie pak přináší pestrá (a jedna z nejzdařilejších) Tanči, dokud můžeš.
Poslechněte si Mandrage v Youradiu
Vyloženě rutinních odrhovaček najdeme tentokrát na albu málo, za zmínku stojí snad jen Ach, ty rozchody. Ta se celkovému konceptu svou juchavostí trochu vymyká a po pár posleších ji asi kdekdo začne mít plné zuby. Nic to ale nemění na faktu, že kdyby právě tahle písnička vyšla jako singl, s Mandrage by na ni trsala snad půlka republika.
Kde to ještě trochu dře, jsou texty. Prdění do vany se sice tentokrát nekoná a nevyskočí na vás ani žádná vopice, slova některých skladeb ale působí velmi banálně a občas poměrně bezzubě. „Koncept alba je z valné části postaven na snové noční atmosféře s určitou dávkou melancholie a textech psaných převážně v obrazech a jinotajích“, tvrdí kytarista Pepa Bolan. To platí hlavně u dvou klipovek – písničky Na dlani a titulní písně Siluety: Chci slyšet slova i celý věty, chci vidět tvary, siluety a hvězdný prach z meteoritu, kontrasty stínů, šerosvitů. Většina dalších písní se omezila na o dost jednodušší vyjádření: Včera v pondělí tě naposled viděli u mě v posteli, máme další den, tak radši zapomeň, je úterý. Zase odcházíš, musíš nebo smíš jako v neděli, jednou, ne dvakrát tak to by stačilo, všichni viděli (Velký 
boty).
V kombinaci s povedenou hudební stránkou to nicméně tentokrát docela klape. A když dozní tóny závěrečného cajdáku Porcelán, na Mandrage nečekaně jemného a poklidného, možná zjistíte, že máte chuť si dát tyhle Siluety znovu.
Mandrage – Siluety
Vydavatelství: Universal Music
Celkový čas: 37:08
Seznam skladeb: Černobílá, Úhel pohledu, Celý svět, Na dlani, Siluety, Bezbarvej oheň, Ach ty rozchody, Tanči dokud můžeš, Velký boty, Porcelán