První etapa hollywoodského muzikálu
Muzikál jako nejvýznamnější žánr hudebního filmu má v Hollywoodu dlouhou tradici. Začal se vyvíjet zároveň s nástupem zvuku ve filmu, tedy od konce dvacátých let minulého století. Stal se jedním z nejoblíbenějších filmových žánrů, především v době hospodářské krize sloužil jako vyhledávaný únik z reality.
Kromě hudby a zpěvu působí v muzikálu jako dramatický prvek i tanec. Děj je posunován prostřednictvím dialogu, který plynule přechází do zpěvu, a herecká akce bývá střídána tanečními variacemi.
Ve dvacátých letech začalo studio Warner Bros. zkoušet nový zvukový systém Vitaphone, jenž byl založen na synchronizaci gramofonových desek, a roku 1926 uvedlo první film doprovázený hudbou Don Juan. Za vůbec první mluvený film je považován Jazzový zpěvák (1927), který získal čestnou cenu Akademie za revoluci ve filmovém průmyslu. Ve skutečnosti byl film ještě částečně němý, ale kromě několika písní už se v něm objevily i první dialogy, což tehdy divákům vyrazilo dech. Jazzový zpěvák bývá označován za předchůdce muzikálu, hudbu složil Louis Silvers a proslavil ji broadwayský umělec Al Jolson.
Revue muzikál – transformace z divadelních prken
Do filmu byl muzikál přetransformován z divadla a navazuje nejen na divadelní muzikál, ale i na operetu, kabaret, music hall a vaudeville. Ve třicátých letech byly v Hollywoodu natáčeny tzv. revue muzikály, které byly založeny na kumulaci známých broadwayských čísel. První skutečný muzikál The Broadway Melody byl natočen roku 1929 a získal Oscara za nejlepší film, nám se ovšem dochoval jen v němé kopii. Dále vznikaly operetní muzikály, které se odehrávaly ve fantastických dekoracích, jako například Přehlídka lásky (1929) od Ernsta Lubitsche nebo Miluj mne dnes v noci (1932) od Roubena Mamouliana – v obou operetách zazářil francouzský herec Maurice Chevalier.
Backstage muzikály
Dalším subžánrem jsou tzv. backstage muzikály (muzikály ze zákulisí), v nichž jsou taneční a hudební čísla ospravedlňována jako výstupy filmových postav na scéně. Na tento typ muzikálu se specializovalo studio Warner Brothers, které uvádělo úspěšné snímky se složitými choreografiemi Busby Berkeleyho. Slavný choreograf a režisér proslul nápaditými abstraktními obrazci, které vytvářel promyšleným pohybem mnoha tanečnic a tanečníků na jevišti a které snímal z totálního nadhledu ve velkých celcích. Příkladem jsou filmy režírované Lloydem Baconem z roku 1933: 42. ulice a Footlight Parade.
Integrované muzikály z reálného prostředí
Realitě se nejvíce blíží tzv. integrované muzikály, které využívají přirozeného prostředí a často se prolínají se zákulisním muzikálem. Masové taneční scény vystřídal společenský tanec v podání populární dvojice Fred Astaire a Ginger Rogers. Choreografii dělal Hermes Pan ve spolupráci se samotným Astairem, profesionálním tanečníkem. Jejich taneční čísla často představovala proces dvoření a milostný vztah ústřední dvojice. Nejznámější filmy s tandemem Astaire a Rogers natočil pro studio RKO režisér Mark Sandrich, počínaje muzikálem ze zákulisí Veselý rozvod z roku 1934. Pro jejich snímek Páni v cylindrech (1935) komponoval hudbu skladatel Irving Berlin a nezapomenutelná je především píseň Cheek to Cheek. Film Smím prosit (1937) byl charakteristický hudbou jiného slavného skladatele George Gershwina, jenž byl stejně jako Berlin za tento muzikál nominován na Oscara.
Muzikály v té době produkovalo i studio MGM, které sázelo na mladší hvězdy. Judi Garland a Mickey Rooney často hráli teenagery, kteří začínají svou uměleckou kariéru. Mezi populární filmy patřily muzikály Broadway Melody of 1938, Zastavte kapelu (1940) nebo pohádka Čaroděj ze země Oz (1939).
