Proč latino hudba ovládla svět?
V posledních dvou letech se fenomén latino hudby (opětovně) přesunul ze španělsky mluvících zemí doslova do celého světa. Tento „megažánr“ tak vlastně nechtěně potvrdil staré dobré rčení, že hudba je mezinárodním jazykem, který překračuje bariéry a kulturní omezení. Děkujeme. Co je ale právě na latinské muzice tak zajímavého, že se jí celý svět nemůže nabažit? Proč vlastně hity jako Despacito nebo Gasolina dokázaly v novém tisíciletí nejednou zbořit hudební žebříčky popularity, a to i v zemích, kde se to zahraniční produkci zase tak často nedaří? Skoro by se mohlo zdát, že je na latinu něco magického. Pojďme se na něj tedy podívat trocho blíže.
Už během roku 2017 se do prestižní americké hitparády Billboard Hot 100 dostalo celkem 19 skladeb, které můžeme kategorizovat jako latino. Jejich jazykem byly především různé dialekty a podoby španělštiny. Když si uvědomíme, kolik je právě ve Spojených státech obrovských hudebních hvězd, dostáváme se rázem k poměrně šílené matematice. Zvlášť ve chvíli, kdy si uvědomíme, že tomuto žebříčku nekonečné týdny kralovali Luis Fonsi a Daddy Yankee se svou kolaborací Despacito. Ta drží rekord – v čele hitparády se udržela přes dlouhých padesát týdnů. To se v historii nepovedlo ještě žádné jiné skladbě – v žádném jazyku.
Takovému vývoji ovšem dlouho nic nenasvědčovalo. Podívejme se ještě o trochu dále do minulosti. Despacito se sice stalo mezinárodním fenoménem roku 2017, v roce 2016 ale španělský import do světa tak kolosální vůbec nebyl. V roce 2016 se do první stovky populárních skladeb ve Státech dostaly jen čtyři ve španělštině. A v roce 2015 už dokonce jen tři. A najednou se číslo více než ztrojnásobilo. Proč?
Je to snad exotika?
Španělština a další jazyky jižní Ameriky jsou exotické, jistě. A taky zatraceně sexy, o tom žádná. Opravdu se ale tak jednoduchému argumentu dá přičítat celý ten globální úspěch? Tak to ani zdaleka ne. Máme tady ještě jednu zásadní proměnnou. Vlastně tu nejzásadnější.
Jde o streamovací hudební platformy, jako jsou Spotify, Deezer nebo Apple Music. Ty v posledních několika letech zaznamenaly po celém světě opravdu nebývalý rozmach a de facto ovládly (a navždy změnily) celý hudební průmysl. Americká (a samozřejmě i ta ostatní) rádia se prostě musí přizpůsobovat jednoduchému zákonu nabídky a poptávky. A právě díky statistikám ze streamovacích platforem mají dnes lidé z celého světa mnohem větší hlas než kdykoli předtím. Stačí se vlastně jednoduše podívat třeba na žebříček popularity na Spotify – a hned budete jako rozhlasová rada vědět, co je třeba hrát.
Otázka globalizace
Jako hudba je latino exotické, sexy a extrémně chytlavé. To téhle muzice nejspíš nemůže nikdo upřít. Ale jeho úspěch je dost možná předzvěstí globalizace hudebního průmyslu. Možná se podobně rozšíří i jiná dříve lokální tvorba. Stačí se jen podívat na stále zvyšující se hudební import ze zemí afrického kontinentu. Budou další na řadě? Šance tu je.
Latino nám ukazuje (a dokazuje), že i ve světě, kde se běžně tvrdí, že angličtina je nejdůležitějším jazykem ze všech, mají stále šanci i všichni ostatní. A hudba je stále mezinárodním jazykem a není tedy třeba cpát se někam, kde to muzikantovi vlastně ani nevyhovuje.
