Priessnitz je pořád nejzajímavější. A slibuje novou desku
Několik nových písní v závěru koncertu. To je asi ten největší příslib do příštího roku, který si fanoušci jesenické skupiny Priessnitz včera z Paláce Akropolis odnesli. Večer mimochodem ukázal, že o trumpetistu doplněná čtveřice patří stále k tomu nejzajímavějšímu, co je na české kytarové scéně k mání.
Skupina Priessnitz sice nikdy oficiálně nepřerušila činnost, pár let už to tak ale trochu působí. Poslední deska Stereo je osm let stará a Priessnitz koncertují spíše sporadicky. Ostatně není divu, hlavní dvě postavy kapely se poslední dobou věnují jiným projektům, kytarista Petr Kružík skládání filmové hudby, zpěvák a textař Jaromír Švejdík zase kreslení komiksů a superskupině Umakart.
Poslechněte si Priessnitz a Umakart v Youradiu
Předvánoční koncerty Priessnitz tak logicky bývají velkou a navštěvovanou událostí. Navštěvovanou natolik, že člověk musí přemýšlet, proč – když byl pražský koncert beznadějně vyprodaný – nepřibyl třeba ještě jeden nebo proč Priessnitz nehráli v nějakém větším sále. Co si budeme povídat, je-li pražský palác Akropolis vyprodaný, pohodlný poslech hudby nemá v podstatě nikdo. Ale to je asi jediná výtka, která ohledně sobotního večera může zaznít.
Priessnitz nastoupili na pódium chvíli po osmé jako kvintet – klasické obsazení (bicí, basa, kytara, zpěv) doplňuje na aktuální sérii koncertů Lukáš Morávek, který zpívá vokály, občas si vezme kytaru a hlavně trumpetovými sóly oživuje aranže starších písní.
Úvod koncertu obstarala více než půlka písniček z posledního alba Stereo (V parku, Jan, Střepy, Stereo, Jezero, Larisa), postupně se ale kapela propracovávala i ke starším kouskům. A její Pražané jí toho večera rozhodně rozuměli, refrény hitů Děláže nebo Ráno nebo Larisa odzpívalo publikum sborem, takže si Jaromír Švejdík na pódiu mohl se svým nesmělým úsměvem zkoušet gesta rockových hvězd, při kterých obracejí mikrofon směrem k divákům.
Poměrně velký prostor dostala deska Nebel, ze které zaznělo hned pět písniček (Hory, Nebolí, Nebaví, Dotkni a Nacht und Nebel), to nejdůležitější ale přišlo chvíli po čtvrt na deset, kdy Priessnitz pódium opustili. Nikdo samozřejmě nevěřil, že by to mohl být skutečný konec koncertu, po pár desítek vteřinách frenetického potlesku se hudebníci na pódium vrátili a zahráli spíš než přídavky druhou část koncertu.
Ta začala několika novými písněmi z údajně připravované nové desky. “Když jsem ji viděl viděl poprvé, to bylo dobrý, to jsem ještě žil. Byli jsme malí, ukrytí na půdě, dělala věci, co holka nemůže,” zpívá se třeba v jedné z nich. Pak zaznělo ještě pár starších písní a na úplný závěr kultovní Sny z debutu Freiwaldau.
Koncert se vydařil a nezbývá než doufat, že nahrávání nové desky se nepovleče léta. A že si pro její křest Priessnitz vyberou větší sál.
Priessnitz
Praha, Palác Akropolis, 13. prosince 2014
