Potřetí v Narnii aneb Ukecaný život na palubě Jitřního poutníka

S fantasy filmy, které kopírují literární předlohu, je to těžké. Zasvěcení čtenáři čekají kopírování děje, diváci knihou nedotčení pátrají po vodítku, které jim scény na plátně složí do skládačky. Fanoušci je přijímají zcela nekriticky, ti, kdo do kina zabloudí omylem, zase film kvůli neznalosti často odsoudí jako nicneříkající blábol. Jaký je tedy film Plavba Jitřního poutníka ve skutečnosti? Dobrodružný, výpravný, poučný a hlavně ukecaný.

Plavba Jitřního poutníka je třetím pokračováním narnijského dobrodružství, které podnikají sourozenci Lucka a Edmund Pevensieovi. Shodou okolností je tentokrát doprovází i protivný bratranec Eustache. Trojice se skrz obraz přenese na loď prince Kaspiana a účastní se hledání sedmi lordů. Jako správní hrdinové musí překonat nástrahy temných sil, které se skrývají nejen v okolí, ale zejména ty v jejich nitru v podobě pokušení a strachu.

Spojenectví Sedmi lordů a rituální zkřížení jejich mečů symbolizuje výzvu k jednotě a spojenectví „dobrých sil“ proti silám temnoty. Ne nadarmo dostává princ Kaspian tento úkol od lva Aslana, který je ústřední královskou či otcovskou figurou celého příběhu. Na osádku lodi s názvem Jitřní poutník čekají dobrodružství různého typu, nejzuřivější z bojů pak svede v neprobádaných vodách, kde na ni zaútočí obrovský had.

Mezitím řeší hrdinové „obyčejné“ problémy. Lucka žárlí na oslnivě krásnou sestru Zuzanu, která si užívá prázdniny v Americe a Eustace, nejživější figura příběhu, prožívá proměnu povýšeného spratka v oddaného přítele (což je také typickým motivem). K tomu mu dopomáhá vtipná mluvící krysa Reepicheep.

Jitřní poutník je film, co sice neoslní, ale ani neurazí. Vypráví staré pravdy o tom, že v jednotě je síla a že i spratka lze napravit. Také motiv boje s vlastními temnými silami do tohoto rámce zapadá, přestože „místo, kde se zhmotňuje naše odvrácené já“, patří k těm největším klišé.
Filmu ale rozhodně neprospívá ukecanost; každá scéna je komentovaná, nic nezůstane obestřeno tajemstvím. Když se Lucka ze zvědavosti promění ve svoji krásnou sestru, ihned je tu Aslan, aby ji poručnicky poučil: „Nebuď někým jiným“. Lucka pak má podobnou příležitost předat toto objevné moudro mladší kamarádce.
Ve filmu je zkrátka až příliš "moudrých" dialogů. Těžko říct, na kolik je to chyba překladu, ale řada hlášek je tak šroubovaná a patetická, až to tahá za uši. A prohlášení typu nejdůležitější je víra jsou směšná nejen pro cyniky. Scény se tak povedly hlavně po výtvarné stránce, třeba jednonozí pobudové jako by vypadli z Boschových obrazů. Pro děj ale nemají valného významu.

Podívejte se na ukázky z filmu

Jitřní poutník je zkrátka tak trochu přifouklý film. Motiv cesty za poznáním, která se odehraje ve fikčním světě, je sice stále nosné téma, v případě Jitřního poutníka by však bez problémů sneslo kratší než téměř dvouhodinovou stopáž. Ve filmu se totiž ani nekleje, ani nevraždí, zato se tu vykládá a vysvětluje, až vás – a možná i vaše děti nebo mladší sourozence – z toho začne bolet hlava.

Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka
Režie: Michael Apted
Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely, Michale Petroni
Kamera: Dante Spinotti
Hudba: David Arnold
Hrají: Ben Barnes, Skandar Keynes, Georgie Henley, Will Poulter, Liam Neeson, Bill Nighy
Premiéra v ČR: 9. prosince 2010