Portless: Z turné bude show. Katarína Knechtová: Udělám tam stojku!

Bývalý zpěvák Support Lesbiens a současná tvář Portless Kryštof Michal připravil spolu s kapelou titulní píseň k podzimnímu filmu Hodinový manžel. Skladba se jmenuje Stmívání a hostuje v ní slovenská zpěvačka Katarína Knechtová. V rozhovoru jsme mluvili nejen o filmu a společném turné, ale i o hádce s Hynkem Tomanem, bývalým parťákem ze Support Lesbiens. "Značku Portless už máme raději zaregistrovanou. Zkušenost s Hynkem mě poučila v tom, že značka je důležitá věc a budeme se tak k ní chovat," říká.

Jak došlo ke spolupráci Portless a Kataríny Knechtové na písničce Stmívání k filmu Hodinový manžel?
Michal: Náš kytarista René Rypar dostal nabídku, aby k filmu – hotový by měl být na podzim – udělal hudbu. A protože se část filmu Hodinový manžel odehrává na Slovensku, napadlo nás, že bychom ze skladby mohli udělat duet se slovenskou zpěvačkou. Oslovili jsme Katarínu, protože se nám moc líbí její hlas a zdálo se nám, že bude k mému vokálu fungovat docela dobře.

Katko, jak dlouho jste se rozmýšlela, jestli do této spolupráce půjdete?
Knechtová: Přemýšlela jsem o tom do té doby, než mi kluci píseň poslali. Demonahrávka se mi upřímně líbila a dokázala jsem si představit svůj vklad do celé tvěci, proto jsem souhlasila.

Poslechněte si Portless a Katarínu Knechtovou v Youradiu

Připadá mi zvláštní, že se nejdřív skládá titulní píseň k filmu a až potom se natáčí samotný film. Funguje to takhle běžně?
Knechtová: Zvláštní to je. Ale René k filmu dělá kompletní hudbu a přesně ví, o co tam v něm jde. Z počátku jsem trochu tápala, slovenský text jsem si totiž dopisovala sama a kolegové mě museli vpravit do děje, aby se neztratila pointa. Ten film si totiž každý může vyložit po svém. V jednotlivých povídkách se v různých rovinách řeší řada věcí, od vztahů přes komunismus až po nutnost začít někdy od začátku. I proto je naše písnička metaforická.

Na základě příběhu Hodinového manžela se člověk, jehož profese stojí na určité specifické dovednosti, asi zákonitě zamyslí nad tím, co by dělal, kdyby o tu dovednost přišel. U vás dvou je to hlavně hlas. Nechci malovat čerta na zeď, ale máte nějaká zadní vrátka pro případ, že byste o ten váš nástroj k obživě přišli?
Knechtová: Už mě to napadlo. Asi bych zůstala u hudby z jiné strany, dál bych ji skládala.
Michal: Mně už se to svým způsobem stalo, protože se mi rozpadla kapela a já jsem musel v životě začít dělat něco jiného. Navíc jsme se teď po dvaceti letech rozešli se Support Lesbiens, takže jsem v životě připravený na více možností. O tom je vlastně i Stmívání. Člověk musí být neustále připravený začínat znova a znova, nic netrvá věčně a život se může ve vteřině změnit každému z nás.

Film se bude jmenovat Hodinový manžel. Co si myslíte o téhle profesi?
Knechtová: Připadá mi užitečná. Ale pozor na tenkou hranici mezi profesním a citovým přístupem. Můžete mít totiž pocit, že přijde hodinový manžel, který nejen že opraví, co nefunguje, ale ještě vás vyslechne…

Jistě, v náplni práce hodinového manžela naslouchání není.
Knechtová: Tuším, že hodinový manžel opravdu není na sex.
Michal: Nene, to není na sex, ale může se to občas protnout, ha ha.
Knechtová: O tom právě mluvím. Může z toho vzniknout průšvih, protože lidi fungují na základě emocí.

Půjde film i na Slovensku?
Michal: To nevím. Částečně se tam odehrává a hrají v něm i slovenští herci, takže si umím představit, že se bude snažit do slovenských kin dostat.
Knechtová: Ano, bude tam hrát Lukáš Latinák nebo Zuzana Norisová. Vzpomínám si, že režisér se zmiňoval, že to na Slovensku půjde.

Plánujete na písničku Stmívání navázat dalšími společnými projekty?
Knechtová: Zrovna dnes jsme se bavili o tom, že kluci chtějí jet v listopadu na turné a na 99 % se turné také zúčastním. V tom případě by na koncertě zazněla i písnička.
Michal: Rádi bychom z turní udělali show. Předvést show, kterou fanoušci jinde neuvidí
Knechtová: Mohla bych například udělat stojku!
Michal: Chceme, aby to bylo neopakovatelné. Debata o turné vznikla, když jsme zjistili, že si rádi sedneme k jednomu stolu na pivo.

Dokázali byste vůbec jet turné s někým, kdo je vám nesympatický?
Knechtová: Já osobně ne. Ale samozřejmě, pokud by se jednalo o nějakou slavnou kapelu, šla bych do toho.
Michal: Pokud bych měl šanci volby, tak ne. Ale nemám-li šanci volby, tak je jasné, že to jde. Support Lesbiens se rozpadali v době, kdy byli na turné a oslavovali dvacetileté výročí. Věděli jsme, že se rozpadáme, ale turné jsme museli odjet a musím říct, že koncerty byly super, i když my jsme měli v zákulisí oddělené šatny.

Poslechněte si Support Lesbiens v Youradiu

Jaké publikum mají Portless pod pódiem? Přetáhli jste část publika Support Lesbiens?
Na nás chodí pořád stejní lidé, dokonce myslím, že bude ještě chvilku trvat, než všichni zaregistrují, že Support Lesbiens jsou vlastně Portless a současní Support Lesbiens jsou v podstatě úplně cizí kapela.

Jak to vlastně je s písničkami Support Lesbiens? Vzali jste si je s Portless s sebou?
Na živé hraní se naštěstí nevztahují žádné restrikce. Když budeme chtít, můžeme hrát písničky Katky Knechtové a ta zase může hrát třeba písničky Kabátů a Kabát si může setlist poskládat ze skladeb U2. Jenom potom do toho papíru pro Ochranný svaz autorský vyplní, že nehráli vlastní věci. Drobné peníze, které pořadatel akce odvede, se pak pošlou U2.

Takže Portless a Support Lesbiens teď můžou hrát na jednom festivalu úplně stejné písničky?
Ano, dokonce se to asi děje. Paradoxní situace. Pravda je, že my nehrajeme písničky, které napsal Hynek Toman, například Cliché. Hrajeme Sweet Little Something a další známé pecky. Co dělají oni, to nevím, to byste se musela zeptat jich.

Zdá se mi, že vůči „té druhé partě“ máte pořád ještě averzi.
Já averzi nemám. Prostě jsme měli sport s kytaristou a on se rozhodl, že z našeho společného majetku vyvede ochranné značky a převede je na sebe. Asi v domnění, že mu s nimi chci utéct nebo že ho chci vyhodit z kapely. Konflikt se stupňoval, až jsem mu jednoho dne řekl, že s kluky končíme. Hynek se značkou Support Lesbiens pokračuje dál, já jsem rád, že máme s klukama jinou skupinu. Myslím si ale – a řekl bych, že většina lidí v hudebním průmyslu to cítí stejně – že to není v pořádku. Hynek pokračuje se značkou, jejíž tváří jsem byl já, dvacet let jsem nesl její vlajku a dával jsem za kapelu rozhovory. Nemůžu s tím už ale nic dělat.

Poučilo vás to?
Jestli bych už neudělal stejnou chybu? To nedokážu říct. Je to otázka lidských vztahů. Značku Portless už máme raději zaregistrovanou. Zkušenost s Hynkem mě poučila v tom, že značka je důležitá věc a budeme se tak k ní chovat.