Pořád je to ska, jenom se třeba mění rytmus
Bezprostředně po skončení koncertu Fast Food Orchestra v Roxy nám poskytl rozhovor frontman, zpěvák, pozounista a zakládající člen Fida.
Vaše poslední deska Urban Menu se oproti dřívějším vyznačuje podstatně větší žánrovou rozmanitostí. Čím to je?
Tak nás ten samostatnej styl pořád baví, ale je malej. Nemůžeš se tolik vyblbnout, my jsme základ nechali stejnej, pořád je to ska, jenom se třeba mění rytmus, bicí nehrajou klasickej offbeat jako ve ska nebo 2tone, ale hrajou breakbeat, přičemž kytara pořád hraje na druhou, takže se to tak nějak snažíme mixovat, aby to bylo zábavnější jak pro nás, tak pro lidi.
Máš pocit, že na to má taky vliv obměna sestavy, kterou jste prošli v poslední době?
To určitě. Před tím už jsme byli, jak bych to řek, takoví vyčpělejší. Přišli noví lidi s novejma nápadama. Víc lidí najednou tvoří, dřív se na tom podíleli dva tři lidi a teď skládá víceménně celá kapela, a to na všech písničkách. Základ někdo přinese, ale každej do toho vnese něco svýho a nikoho nebrzdíme.
Po vydání desky jste se vydali na turné po Brazílii. Jak se vám to podařilo domluvit a proč zrovna Brazílie?
To je dlouhá historka, já ji zkusím zkrátit úplně na minimum. Moje babička s dědou tam žili, takže tam mám dobrý zázemí. Když jsem tam byl poprvý sám, tak jsem se vlastně přes jejich známý seznámil s kluky, který hrajou v různejch kapelách. Oni byli schopní pro to něco udělat a podařilo se jim to.
Zároveň jste letos absolvovali s Toasters turné po Evropě. Dokázal bys tyhle dvě zkušenosti nějak srovnat?
To se vůbec nedá srovnávat. S Toasters jsme jeli převážně Německo a Rakousko. A řekl bych, že německý publikum je chladnější, ne že by se jim to nelíbilo, to ne, po koncertu třeba přijdou, ale oproti Jižanům nebo Brazilcům na koncertu moc netancujou. Brazílie byla mnohem punkovější. Sice tam bylo pár skvěle promovanejch velkejch akcí pro velký televize, ale taky tam byly vyloženě punkový akce, který byly zábavný, ale otřesnej zvuk, spíš takový pro radost. S Toasters jsme jeli tourbusem, kde jsme spali, měli jsme tam playstation, užili jsme si to tak, jak si to už nikdy neužijeme. To by honoráře musely bejt jiný, abysme si mohli dovolit jezdit autobusem za několik set eur na den. Ale bylo super to poznat ze všech směrů.
Vy už se na český ska scéně pohybujete přibližně deset let. Jak ty osobně vnímáš její vývoj? Kdo ho určuje?
Náš první koncert byl, tuším, v roce 1998, ale předtím jsme dva roky nevylezli ze zkušebny. Podle mě ten vývoj neurčuje nikdo, a je to dobře. Je zábavný, že každá kapela si to pojala trošku po svým. Třeba v Německu máš dvacet kapel, který hrajou tradiční ska, a prakticky je od sebe nerozeznáš. Conspirace hraje spíš soulovejc i na první dobu, Discoballs jsou zase zábavný úplně jinak, Green smatroll jdou do ska-jazzu, Tleskač hraje zábavovku, všechno rychle. Myslím, že ten vývoj je dobrej, že nevznikají kapely, který se navzájem kopírujou. Spíš si ty kapely konkurujou v rámci kamarádství, že si řeknou, že druhej udělal dobrou písničku, a tak…
Je pro tebe důležitý, aby se ty kapely hlásily ke kořenům a vycházely z nich?
Ne ne. Jenom mi občas vadí, když kapela třeba hraje rock a najednou dá tři ska písničky a nejde jim to, zní to pak hloupě. Ale když celá kapela prostě žere Skatalites a hrajou to a dělají to dobře, tak proč ne. Ať dělaj to, co z nich vychází, ale držet se něčeho křečovitě je zbytečný.
Na co se můžou vaši fanoušci teď těšit?
Připravujeme novej materiál na desku, poslední vyšla v lednu, tak chceme, aby to nebylo jako u těch předešlejch, a vyšla aspoň do dvou let. Určitě chystáme i nějaký zahraniční turné, ale teď na podzim hlavně Čechy. Za moře zatím nic neplánujeme, není to sranda, letenky do Brazílie jsme si hradili, a co jsme tam vydělali, to jsme tam utratili.