Polanski, který žije střídavě ve Francii a v Polsku, měl v roce 1977 v Kalifornii styk s nezletilou dívkou, který je v USA považován za znásilnění. Režisér tehdy uzavřel s prokuraturou dohodu, na jejímž základě si měl odsedět 90 dní.
V cele však strávil 42 dní, načež utekl do Evropy v obavě, že soud případ znovu otevře a dospěje k přísnějšímu verdiktu. Americká justice Polanského nadále stíhá, žádosti o vydání však soudy ve Švýcarsku a Polsku zamítly.
Pod peticí feministek, která Polanského pověření označovala za urážku obětí znásilnění a sexuálního napadení a vybízela k bojkotu ceremonie, se zatím sešlo více než 60 000 podpisů. Ministryně pro práva žen Laurence Rossignol označila výběr Polanského do role předsedy na slavnosti, která se uskuteční 24. února, za „udivující a šokující“.
Tato polemika „hluboce zarmoutila Romana Polanského a zasáhla jeho rodinu“, objasnilo režisérovo rozhodnutí prohlášení Polanského advokáta. Třiaosmdesátiletý Polanski mimo jiné získal v roce 2003 cenu americké Akademie filmových umění a věd, Oscara za režii dramatu o holokaustu Pianista.
Kromě toho byl na tuto cenu v minulosti nominován za detektivní film Čínská čtvrť, drama Tess nebo horor Rosemary má děťátko. Polský soud zdůvodnil své rozhodnutí nevydat Polanského do USA i množstvím přehmatů v případu: Polanskému bylo v USA po desítky let upíráno právo na obhajobu, soudce „neeticky“ diskutoval o případu jen s jednou stranou sporu, soudci byli neoficiálně „instruováni“, došlo k úmyslnému zničení některých dokumentů a ztrátě dalších a soudci přehnaně reagovali na kritiku v médiích. Žádost někdejší Polanského sexuální oběti, aby další stíhání režiséra bylo ukončeno, kalifornský soud odmítl, stejně jako žádost Polanského obhájce o soudní proces v nepřítomnosti obžalovaného.