Pivo, holky a panáky. Prostě večírek s Chinaski
Nacpaný Lucerna Music Bar, sborový zpěv od začátku až do konce, civilní Michal Malátný a dvě hodiny hitovek. Chinaski, kteří pondělním přidaným koncertem otevřeli trojici závěrečných pražských večírků klubového turné, na otázku Kdo je tady vedoucí? odpověděli zcela jasně.
Kolik existuje v Česku poprockových kapel, jejichž písničky si od začátku do konce prozpěvuje pět set lidí v nacpaném klubu, stejně jako parta kámošů v létě na vodě u ohně? Kryštof, Divokej Bill? Spočítali byste je na prstech jedné ruky. A možná, že rovnou dva prsty by obsadila pražsko-jičínská kapela Chinaski. Ta včera v Praze odehrála první ze tří závěrečných koncertů klubového turné. A nutno dodat, že sympaticky správňácký frontman Michal Malátný to se svými fandy prostě umí.
Na cestě historií
Chinaski pojali vyprodaný koncert jako výlet časem. Jako z metru odstřihával Michal Malátný jednotlivá alba, a stříhalo se pěkně od nejstaršího.
Hned z první desky Chinaski (1995) zaznělo pět písniček, kromě té úplně nejstarší i legrační song tehdejších pětadvacátníků Malátného a tragicky zesnulého bubeníka Pavla Grohmana Punčocháče (kdybych věděl/že je to poprvé/tak bych tolik nepospíchal/kdybys tolik nepospíchal/sundala bych si punčocháče) nebo Podléhám. Refrén a je to pořád stejná bída/do nekonečna stejnej hlas/kde jsou ty dny co jsem byl třída/a měl se aspoň trochu rád už zpíval celý Lucerna Bar, ve kterém byste kromě teenagerů a dvacátníků našli jak děti, tak jejich rodiče – maminka Michala Malátného ostatně na balkoně protleskala a prozpívala celý večer.
Poslechněte si Podléhám
Malátný během koncertu svižně představoval jednotlivé desky, přidal pár vět o personálních změnách, současného baskytaristu Ondřeje Škocha nechal v praxi zavzpomínat na jeho původní nástroj – kytaru – a pokřtil fotografický projekt kapely Němé Best of. 
Při každém živém hraní se znovu ukazuje, že Chinaski jsou koncertní kapela; a jejich přístup k muzice a zábavě je přinejmenším sympatický. Jistě, na nic si nehrají a ani jejich hudba není nic extra složitého. "Měli jsme tehdy tři témata: Pivo, holky a panáky," komentoval Michal Malátný začátky kapely v polovině 90. let. A téhle trojky se Chinaski v chytrých poprockových mantinelech drží dál.
K lásce a večírkům jen postupem času přibyla politika nebo pár více méně vtipných narážek na dnešní životní styl (v songu Vedoucí bičoval Malátný své kolegy z kapely kravatou a směrem ke Škochovi přidal šéfovské pokárání: Basové sólo na začátku písničky? Ty ses snad po…!"), na Chinaski se ale prostě vždycky bude chodit kvůli pohodě. Jakkoliv neiinspirativně tohle slovo může znít, vrcholem včerejšího večera byly dvě akustické verze typicky "pohodových" písniček 1.signální a notoricky známého Tabáčku, při kterém by Malátný na pódiu ani nemusel stát; publikum si vystačilo samo.
Zafungovaly ale i 1970, jedna ze tří nových písniček bestofky z roku 2004, rozjívená verze Kláry a Rádio Bubeneč z Nanana a jiné popjevky, radiohit Vakuum i a capella song propagující bezpečnou jízdu za volantem bez alkoholu na melodii české hymny.
Poslechněte si Tabáček
http://www.youtube.com/watch?v=soVqBb1kZMk
Jasně, písničky jako Megastór nebo Chci se bavit, kterou Malátný s nadsázkou komentoval slovy: "Hrávali jsme i větší blbosti než Megastór, jako že se chceme doopravdy bavit, nejen odjet dvě stovky koncertů ročně", nepatří mezi songy, které potřebujete slyšet každý den.
Pak ale Chinaski přehodí na kamarádský level a spustí "holčičí" párakordové Vrchlabí. A mantra pořád jsem to já/pořád jsme to my/pár přátel na cestách/od jara do zimy/přes všechen čas/všechny ty dny/přes všechno trápení/pořád jsme to my najednou zafunguje tak, že byste Malátnému a spol. spolkli celou jejich "filosofii" i s navijákem. Přestože na koncertě nezaznělo dalších minimálně pět provařených hitů, namátkou Drobná paralela, Kutil nebo Měsíc, včerejší večer byl z těch, při kterých se dobrovolně, sympaticky a ve velkém "polevilo z vysokých otáček".
Kdyby bylo všechno tak jednoduché.
Chinaski + Fate Magazine
Lucerna Music Bar, Praha, 23. listopadu
Podívejte se, jak to na koncertě vypdalo:
