Písně nejen o lásce, ale i o smrti

zobrazit fotogalerii

Více než rok si museli čeští diváci počkat na úspěšný francouzský muzikál Písně o lásce (Les Chansons d'amour), který byl uveden na festivalu v Cannes v květnu loňského roku. U nás ho mohli diváci poprvé spatřit na slavnostním zahájení 9. ročníku Mezipater (český gay a lesbický filmový festival).

Mladý pařížský pár Ismaël a Julie okoření stereotyp dlouholetého vztahu tím, že přizve ke společnému soužití Alici, kolegyni Ismaëla. Do jejich více či méně spokojeného života ve trojici zasáhne náhlá tragédie, kterou Ismaël k překvapení všech řeší nekonvenčním způsobem a svůj smutek léčí novými a nespoutanými vztahy. Když se v jeho životě objeví mladý a neodbytný student Erwann, nechá se Ismaël unášet svými dosud neobjevenými city…

Ismaëla hraje pětadvacetiletý Louis Garrel, dvorní herec režiséra Christophea Honorého, přestože ten chtěl do hlavní role původně obsadit profesionálního zpěváka. Garrel se nenechal odbýt, přesvědčil režiséra o svých pěveckých kvalitách a hlavní roli potom ztvárnil s neuvěřitelnou lehkostí a přirozeným kouzlem. Postavu Julie si zahrála zkušenější herečka Ludivine Sagnier, která se proslavila díky filmu Françoise Ozona 8 žen (2002) nebo rolí víly Zvoněnky v Hoganově Petru Panovi (2003). V ženských rolích se dále objevily herečky Clotilde Hesme nebo Chiara Mastroianni, dcera slavných herců Marcella Mastroianniho a Catherine Deneuve. Mladičkého Erwanna si zahrál teprve dvacetiletý Grégoire Leprince-Ringuet, který začínal jako sborista v pařížské národní opeře.

Nestylizovaný, netradiční muzikál
Nejedná se o muzikál v pravém slova smyslu, protože film není jako tradiční muzikály jen odlehčenou zábavou plnou tanečních choreografií a radostných písní. Režisér a zároveň autor scénáře Honoré se vyhnul jakékoli stylizovanosti a umístil děj filmu do obyčejných ulic a interiérů současné Paříže. Přiblížil se tak spíše tradici francouzských filmů z 60. a 70. let, jako například Jules a Jim od slavného režiséra nové vlny Françoise Truffauta. Na muzikál se ve filmu řeší neobvykle závažná témata, postavy se vyrovnávají s krizí ve vztahu, smrtí, bolestí, sexuální identitou. Film je rozdělen do tří částí: Odchod, Nepřítomnost a Návrat, které vystihují odchod a absenci lásky a její následné znovuobjevení, zamilování.

Písně jsou přirozenou součástí příběhu, postavy začínají zpívat v přímé návaznosti na dialogy, zpěv jim slouží k vyjádření nahromaděných emocí. Hudbu pro film zkomponoval režisérův dlouholetý přítel a spolupracovník Alex Beaupain, jenž se podílel už na několika Honorého filmech. Sám se ve snímku objeví v malé roli klubového zpěváka, kde zazpívá jednu ze svých písní Brooklyn Bridge. Dostalo se mu uznání kritiků v podobě prestižních filmových ocenění a nominací, získal Césara a cenu Étoile d´or za nejlepší filmovou hudbu. Soundtrack vyznívá spíše melancholicky, díky dokonalé harmoničnosti, citlivosti a francouzskému šarmu zní v uších diváka ještě dlouho po zhlédnutí filmu a výborně funguje i na samostatný poslech.  

Písně o lásce (Les Chansons d´amour)
Francie
Režie: Christophe Honoré
Hrají: Louis Garrel, Ludivine Sagnier, Grégoire Leprince-Ringuet, Clotilde Hesme, Chiara Mastroianni, hudba Alex Beaupain, rok výroby 2007

Christophe Honoré
Francouzský režisér, scenárista, spisovatel a dramatik se narodil roku 1970 v Carhaixu. Ještě než se začal věnovat filmové režii, působil jako kritik (přispíval například do Cahiers du Cinèma), často se ve svých dílech zabývá homosexuální tematikou. Učí na státní filmové škole La Fémis a na svém režisérském kontě má zatím šest celovečerních filmů. Jeho debutem byl snímek 17 fois Cécile Cassard (2002) a za dosud nejúspěšnější film je považován muzikál Les Chansons d’amour (2007). V září letošního roku měl ve Francii premiéru jeho poslední film La Belle personne (2008).

Alex Beaupain
Narozen 1974, autorský skladatel a interpret, ovlivněný hudbou Alaina Souchona, Serge Gainsbourga nebo například Jean-Louise Murata. V 90. letech zkomponoval hudbu k některým divadelním muzikálům, dnes se specializuje především na filmovou hudbu. Složil hudební doprovod k thrilleru Qui a tué Bambi? (2003) a úzce spolupracuje s režisérem Christophem Honoré, hudbu složil k téměř všem jeho snímkům. Muzikál Les Chansons d’amour (2007) byl inspirován Beaupainovým prvním albem Garçon d´honneur z roku 2005, které posloužilo Honorému jako osnova pro psaní filmového scénáře. Jeho nejnovější deska má název 33 tours a vyšla v říjnu letošního roku.

Louis Garrel
Narodil se 14. června 1983 v Paříži, byl k herectví veden už odmala – jeho otec Philippe je známý francouzský režisér, jeho matka Brigitte Sy i dědeček Maurice jsou herci a jeho strýc Thierry se živí jako filmový producent. Herec debutoval ve filmu svého otce už v šesti letech a hrál ve filmech slavných režisérů, jako je François Ozon nebo Bernardo Bertolucci, často si ho do svých snímků vybírá režisér Christophe Honoré. Za roli ve filmu Pravidelní milenci (2005) získal Césara a Étoile d´or, prestižní ocenění v kategorii nadějného hereckého objevu. Letos režíroval svůj první krátkometrážní film Mes copains.

Ludivine Sagnier
Herečka (* 1979), která začala hrát už ve svých deseti letech, slaví jeden úspěch za druhým. Byla třikrát nominována na Césara, za roli ve filmu 8 žen (2002) od Françoise Ozona získala Stříbrného medvěda v Berlíně a Evropskou filmovou cenu, za film La Petite Lili (2003) Stříbrného Huga v Chicagu. Hrála například ve filmech Cyrano z Bergeracu (1990), Děti století (1999), Petr Pan, Bazén (2003), Paříži, miluji Tě (2006) nebo Les Chansons d´amour (2007). Letos se v českých kinech objeví ve snímku Jeana-Françoise Richeta Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (2008).

Chiara Mastroianni
Pařížská rodačka (* 1972) je dcerou slavných herců, jejím otcem byl věhlasný italský herec Marcello Mastroianni a její matkou je francouzská herecká legenda Catherine Deneuve. Před kamerou stála už v sedmi letech, po boku své matky hrála ve filmu Claudea Leloucha Útěk do bezpečí (1979) a poté už jako dospělá v rodinném dramatu Andrého Téchiného Mé oblíbené období (1993). Krátce před smrtí otce si s ním zahrála ve filmu Tři životy a jen jedna smrt (1996), dále hrála například ve filmech Čas znovu nalezený (1999), Americká stopa (2001) nebo Les Chansons d´amour (2007). Svůj hlas propůjčila animované postavě v úspěšném Persepolis (2007).