Pes, který štěká, ale už nekouše
Česko je jednou ze zemí, kam Snoop Dogg zatím smí, protože se tu ještě neporval do krve, nestřílel, nevraždil, a to, že se tak choval doma, našim úřadům oproti například britským nevadí. A tak v na hvězdy bohatém září jsme rappera přivítali už podruhé v Praze.
Snoop Dogg přijel propagovat svou poslední desku Ego Trippin´, vcelku vydařenou, i když umdlelou slávu gangsta rapu už ona ani její tvůrce nevzkřísí. Možná by měl uvažovat o návratu ke svému rodnému jménu, jež by ho vhodně situovalo třeba do gotického metalu.
Co ho nezabilo, tím posílil
To by si zase začal říkat Cordozar Calvin Broadus, jak se jmenoval ještě dlouho po narození před 36 lety. A jakkoli absurdně ta myšlenka zní, sebezáchovné crossoverové kroky mu nejsou cizí. Před více než deseti lety, kdy už se celý gangsta rap podobal Titaniku, se rozjel na turné s rockovým cirkusem Lollapalooza. A když nic nebylo ze spolupráce s Beckem ani s Marilyn Manson, o níž se v té době mluvilo jako o jisté věci, před dvěma lety se tento vulgární sexista spustil s cukrkandlovou panenkou Mariah Carey.
Jméno, které vymyslela jeho maminka, protože jako dítě měl rád pejska Snoopyho, ale není třeba opouštět. Je to dnes dobrý prodejní artikl a zřejmě to tak chvíli zůstane, i kdyby jeho nositel už jen klesal ke dnu.
Právě něco takového jej potkalo v době, kdy z nervozity začal pokukovat po odlišných žánrech, než si svou renesanci promyslel trochu lépe. V roce 1997 už měl za sebou pět hvězdných let, kdy z černého ghetta v Long Beach vystartoval do výšin jako přední, ne-li přímo nejpřednější hvězda západopobřežního rapu. Zdobily jej konflikty se zákonem, vazby za přechovávání drog a dokonce podezření ze spolupachatelství vraždy. Co ho nezabilo, tím posílil. Jako představiteli gangsterského rapu mu to zvyšovalo kredit, takže stačilo jen mírné pošťouchnutí na orbitu slávy, o něž se postaral Dr. Dre, jeho objevitel a ochránce, a z debutu Doggystyle se v roce 1993 stal mamutí hit, třebaže méně pozorný posluchač by jej snadno zaměnil za některé z alb právě Dr. Dre.
Trestající ruka trhu
Co nezmohla ruka zákona, jež na něj byla krátká, to hravě zvládla ruka trhu. Výbrus image konfliktem s paragrafy se protáhl, a když konečně dal dohromady druhou desku Doggfather, byl prapůvodní gangsta rap za zenitem. Patron Dre opustil firmu Death Row, kde měl Dogg dobré zázemí, gangsta komunita se dílem vystřílela (parťák 2Pac), dílem vrtla jinam. Drsnému rapu rozklinkala umíráček i mainstreamová pop music tím, že jej vstřebala a tak neutralizovala.
Ale Snoop Dogg se neztratil. Sice jeho desky z přelomu milénia kvantitou vysoce převyšují kvalitu, avšak netrvalo dlouho a král gangsterů se našel. Ubral z násilí, jímž překypovala jeho první alba, a trochu přitlačil na pilu požitkářsky sexistického machismu, který beztak zazníval i z jeho rané tvorby. Popularitu si zacementoval několika rolemi ve filmech, vydáním autobiografie (ve 29 letech) a nakonec ostentativním přechodem k vydavatelskému molochu Geffen. Úroveň jeho alb se od té doby zvedla, i když už marně napínáme uši, zaslechneme-li z nich přestřelku gangů a marně čenicháme po zápachu střelného prachu. Gangsta rap už není in a Snoop Dogg to ví.
Snoop, milionářské zlobidlo
Dnes už Snoop Dogg jen vyváženě zlobí. Tu a tam se popere či pohádá s letištním personálem, aby titulky mohly hlásat, že nesmí do zemí britské koruny, tu a tam si nechá vyšťárat z kapsy či zavazadla nějakou lehčí drogu. Víc si nedovolí. Ví, kam až může v mezích showbyznysu, v němž se dobře zabydlel, zajít. Zřejmě ho to stojí značné přemáhání, protože pudově, instinkty, tíhne ke zločinu stejně jako velká část černých rapových hvězd vyzdvižená z primitivismu a bídy do výšin slávy, showbyznysem vybraně oblečená a olepená šperky, avšak v podstatě stále stejně primitivní.
V tom je Snoop Dogg přímo učebnicovým příkladem zkorumpovaného rebela, jimiž se hiphopová americká scéna hemží. Podlehli svodům mamonu, možnosti přeskočit několikero stupňů společenského žebříčku a usadit se rovnou mezi elitou. Snoop Dogg vstoupil na rapovou scénu v době, kdy tato eroze teprve začínala. Vzešel z prostředí, kde ještě šlo o ideály, byť i je přizdobovalo od samých počátků násilí a nenávist, leč byla to v mnoha ohledech spravedlivá a sympatická rebelie.
Snoop Dogg na západě USA stejně jako bezpočet rapových hvězd po celé Americe rezignoval na možnost závažné výpovědi z rapového undegroundu a nechal se vtáhnout do vrcholného byznysu. Rád se podřídil jeho pravidlům, protože výměnou za ideály dostal slávu, bohatství a společenský statut. Kdyby patřil v americkém rapu k výjimkám, zasloužil by si opovržení. Protože však bezmála celá jeho interpretační špička prošla podobnou cestou (s výjimkou nejnovějších fenoménů, kterým schází už i ony prapočáteční ideály a vrhají se, osměleni zářnými příklady předešlých generací, bez skrupulí rovnou za slávou a bohatstvím), musíme opovržení, promísené však špetkou zdrženlivého obdivu, přesměrovat na hudební průmysl. Přísliby hmotných statků umí vyrazit tesáky i tak divoce vrčící bestii, jakou býval Snoop Dogg.