Páni, to je překrásné, rozplývali se Hurts
Britské synthpopové duo Hurts přijelo za čtyři roky existence do Česka už popáté. Ke kultivovanému projevu tentokrát přibalilo ještě duhové barvy a tanec a i popáté splnilo českým fanouškům pomyšlení.
Oproti minulým návštěvám Hurts v Česku byla show v holešovické Incheba areně živější a zároveň barevnější, k modrobílé kombinaci světel se přidala zelená, žlutá, červená a oranžová. Hurts se tím stali o něco veselejšími, jako by sami nad sebou získali určitý nadhled.
Recenze koncertu z Berlína: Hurts naživo přitvrdili, chladná romantika ale zůstává
Leckdo by mohl namítnout, že barevní a rozlítaní Hurts už nejsou Hurts v pravém smyslu slova. Je pravda, že vázanky, vestičky, statické pózy a ulízaný vzhled měly něco do sebe a částečně tvořily charakter synthpopové dvojice. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho by tohle lehce teatrální pojetí obě strany bavilo; posun od tuše k temperám se zkrátka zdá být dobrá volba. Co si naopak klávesista Adam Anderson a zpěvák Theo Hutchcraft zachovali, je jejich typická bezelstnost, které jim snad z části berou „hvězdný lesk“ a nedosažitelnost jiných celebrit.
Na první pohled nesměle působící Theo na pódiu zdomácněl a s mikrofonem v ruce pobíhal sem a tam jako malé děcko. Rázem se dokázal proměnit v charismatického diktátora, když svéráznou gestikou přiměl fanoušky k synchronizovanému mávání rukama nad hlavou, aniž by připouštěl odpor.
Poslechněte si Hurts v Youradiu
K dokonalosti Hurts chybělo jen důstojnější okolí, nebo možná schopnost ho z průmyslem čišící Incheby udělat. O kolik efektnější zážitek mohl včerejší koncert být, kdyby kluci zůstali v Lucerně, která se jim v minulosti již osvědčila a jejíž kapacita fanouškům kapely očividně vyhovovala. Zde bohužel neobstojí ani argument nekvalitního zvuku, kterým je sál na Václavském náměstí proslulý. Holešovický prostor se totiž v tomto směru o mnoho výš nevyšvihl, přes přezvučené nástroje totiž zpěvákův výjimečný hlas nebylo často vůbec slyšet.
Je to totiž právě Theo Hutchcraft, kdo dělá Hurts tak přitažlivými; jeho hlas dokáže čistě obsáhnout barytonové party, stejně jako jemné falzety, které by si mohl prohodit s lecjakou operní pěvkyní a nikdo by nic nepoznal. Když navíc včera s kapelou obohatili skladbu Somebody To Die For efektním vícehlasem, publikum by se pro ně rozkrájelo.
Hurts mají za sebou dvě desky (o druhém albu Exile čtěte tady), tudíž i více materiálu k prezentaci na koncertech. V prostorách Incheby jim nejlépe fungovaly skladby z tři roky starého debutu Happiness (recenze). Starší písně typu Evelyn nebo Sunday Hurts takticky opatřili originálnějšími aranžemi a vdechli jim víc rytmu a živočišnosti. Blood, Tears & Gold si naopak střihli intimně jen s akustickou kytarou. A když už se zdálo, že vrchol přešli, dostalo se na příznačné rozhazování bílých růží během Stay a lehce klišovité svícení mobilními telefony v Illuminated. Na místě je Theův komentář: Páni! To je překrásné!
Hurts
Support: Luno
Praha, Incheba arena, 8. listopadu 2013
