Pád Bílého domu: Nejvyšší body má za umělecký dojem
Spojené státy už díky filmařům a jejich představivosti přišly o řadu monumentů, tentokrát se ale míří na ty největší modly: v sázce je Bílý dům, sídlo prezidenta. Zachránit americké symboly i hodnoty se vydává drsňák Gerard Butler, a není to špatná podívaná. Rozhodně lepší než poslední Smrtonosná past, již film tak trochu připomíná.
Pád Bílého domu je přesně ten typ filmu, u kterého máte pocit, že „už jste tu někdy byli“; tentokrát scenáristé vytáhli ze svých knihovniček zaprášenou knihu s textem na hřbetu Něco jako Smrtonosná past a dali se do díla.
Osamělý hrdina – drsňák, ale sympaťák, uzavřený prostor, přesila teroristů (tradiční Rusy vystřídali tentokrát Severokorejci (!), což je skoro až podezřele aktuální hrozba i v reálném světě) a nechybí ani finální boss na závěr. Okořeněno high-conceptovým nápadem (dobytí Bílého domu) a máme vymalováno. Je to tak originálně a drze vystavěný high-concept, že má v sobě víc ze Smrtnosných pastí než zatím poslední díl této série (o kterém jsme nedávno psali tady).
I když je Pád Bílého domu ve skutečnosti méně objevný než se může na první pohled jevit, body získává především za zpracování a, dá-li se to tak u podobného filmu vůbec říci, za umělecký dojem. O tom, jestli je možné úspěšně napadnout a obsadit nejstřeženější dům USA, můžeme vést dalekosáhlé diskuze. Režisér Antoine Fuqua ale dělá každopádně všechno proto, abychom tomu uvěřili, respektive abychom o tom neměli čas vůbec přemýšlet.
Film totiž nabere zběsilé tempo, ze kterého až do konce nesleví. Samotný několikaminutový útok na Olympus (označení tajných služeb pro Bílý dům) je intenzivní záležitostí se slušnými efekty a pevným režijním vedením, kde zamrzí snad jen podivné chování některých členů ochranky, jež se mermomocí snaží dostat do palebné dráhy kulometů a umřít. Jestli hrajete počítačové hry a rozčilujete se někdy nad umělou (ne)inteligencí protivníků, máte zhruba představu, o čem teď mluvím.
Svou jednoduchost film maskuje nekompromisní intenzitou. Gerard Butler si v boji s teroristy servítky nebere, a tak se dočkáme střílení do hlav nebo výrazné práce s noži. Butlerovi role sedí, v soubojích tělo na tělo je přesvědčivý a diváky stáhne na svou stranu. Horší je to s některými vedlejšími postavami, jež na plná ústa deklamují americké hodnoty, ve výsledku dokonce ještě daleko explicitněji než zobrazované násilí. Pár přehnaně patriotických momentů, včetně zpomaleně k zemi padající rozstřílené vlajky USA, donutí skřípat zuby.
Pro Američany to musí být zvláštní pocit, sledovat dobývání symbolu jejich země, my v České republice zatím můžeme přemýšlet, kolik teroristů by vyžadovalo obsazení takového Hradu. V zemi, kde si můžete na svého prezidenta vystřelit z plastové pistole jako na pouti, by to ale určitě taková dřina nebyla.
Pád Bílého domu
Akční / Thriller
USA, 2013, 119 min
Režie: Antoine Fuqua
Hrají: Gerard Butles, Morgan Freeman, Finley Jacobsen a další
