Open Air Festival: Gesaffelstein a Underworld utančili lidi k umdlení
Letiště v Panenském Týnci od čtvrtka do soboty obsypali milovníci (především) elektronické huby. Letošní čtvrtý ročník se svou návštěvností a lineupem sice nemohl měřit s těmi předchozími, přesto přivezl několik výborných kapel. V čele s Underworld a britskými draky Skunk Anansie celá akce nakonec skrz déšť, úmorné horko i slušný vichr dohrála úspěšně ke svému konci. Kdo byl nejlepší?
Open Air Festival 2013:
Dorazit mohlo víc lidí. Ale na koho?
Open Air Festival před třemi lety začínal pod záštitou velkého sponzora O2 a prezentoval se coby ekologický festival, kde nebyla nouze o koše na tříděný odpad ani o další eko zlepšováky. Letos však velký mobilní operátor ani žádný podobně velký partner festival nepodpořil a na akci to bylo podstatně znát – od menšího počtu velkých zahraničních jmen přes méně druhů jídel až po poloprázdné stanové městečko. Z megalomanských plánů někdejších let musel festival slevit a ačkoliv se snažil, nebýt tahounů Underworld by se jeho návštěvnost dala označit za tristní. Fanoušci, kteří nakonec dorazili, na sobě ale nedali nic znát. Přestože jim zábavu kazilo ukázkově náladové počasí, bavili se po svém. Pod pódiem měl každý dost prostoru, takže odpadl problém kdykoliv se dostat do předních řad. V momentech, kdy kapely zvyklé na zaplněné kluby nebo stadiony vystupovaly třeba jen pro slabou tisícovku posluchačů, ale celá věc působila přeci jen poněkud rozpačitě a významně se podepsala na celkové atmosféře.
5. Zrní
Za poslední dva roky se z toho stalo klišé a kdo nemůže kladenským muzikantům přijít na jméno, trochu se oklepe, ale Zrní jsou koncertní jedničky. Ve vynikající formě se předvedli i na Open Air Festivalu. Prožitek z jejich živého vystoupení se s deskou nedá srovnat – je hutnější, energičtější a posluchač si z ní odnese skutečný hudební zážitek. Jan Unger se za mikrofonem potácí sem a tam, chvíli připomíná tančícího kostlivce, jindy zase rozhazuje rukama jako pavouk. Jeho gesta jsou sice šílená, zároveň ale dotváří osobitost skupiny. Právě odolnost vůči současným diktovaným trendům a verva, s jakou se Zrní prezentují, působí nesmírně sympaticky.
4. Gesaffelstein
Dokonalá jevištní verze hřbitovní krypty a mixážní pult ve tvaru skutečné hrobky v pokročilé noční hodině asi leckoho překvapila. Stejně jako lehce zarostlý Gesaffelstein v perfektně padnoucím obleku, který se posléze vynořil ze stínů. Francouzský DJ se zálibou v technu, house a electronice se mezi svými kolegy blýskl a zasloužil se tak o jeden z nejlepších live setů. Zatímco spousta DJ´s jela po stále stejné základní lince, Mike Levy dokázal zavčas přehodit styl a ani na vteřinku tak nenudil. Všem menším stageím dokázal Gesaffelstein odloudit fanoušky a pod pódiem se tak svíjela většina přítomných, která z výkonu noblesního fešáka těžila ještě v následujících hodinách. Nikdo za pultem běhěm pátečního večera nedosáhl jeho kvality.
3. Tata Bojs
Tata Bojs jsou zkrátka pánové štěstěny a daří se jim všechno, na co sáhnou. To už ale víme dávno. Jejich turné k pětadvacetinám je ale přeci jenom pecka! Ačkoliv čas tentokrát nedovolil, aby předvedli plnou show jako v červnu ve Žlutých lázních v Praze (rychlovka), z českých jmen zazářili kluci z Hanspaulky přece jen nejjasněji. Show Recyklace aneb Tour domácí doprovázela už pověstná LEDková světelná aparatura, sjednocené oblečení, ale také improvizované nástroje z kbelíků nebo PET lahví. Mardoša s Milanem Caisem jsou neskuteční showmani, nepůsobí křečovitě a před publikem jsou jako doma. Na Open Airu plní roli jedné ze stálic, a jak se v sobotu večer 
ukázalo, náklonnosti je na obou stranách ještě víc než dost. Dokonalé vystoupení od dokonalé kapely.
2. Skunk Anansie
Britové Skunk Anansie (přečtěte si rozhovor s kapelou) mají pověst upjatých a rezervovaných společníků. O partě kolem dračice Skin ale nemůže v této souvislosti padnout ani slovo. "Get off, get off me!" ozvalo se v pátek kolem půl desáté večer a ve stříbrném overalu na scénu naběhla jedna z nejsvéráznějších zpěvaček současnosti. S nenápadným čírem, úsměvem od ucha k uchu a uhrančivýma očima si už během první skladby získala celý Týnec. Zatímco Skin řvala do mikrofonu, prohýbala se pod vysokými tóny Charlie Big Potato nebo zavírala oči při Brazen, její mužský doprovod nasával plnými póry potlesk publika a jen se usmíval.
Mezi klasickými písněmi zazněla i akustická verze Hedonism z chystané zářijové nahrávky či novější songy My Ugly Boy nebo Spit You Out. V momentě, kdy se Skin po rukou fandů vydala na krátkou procházku, aby následně zakusila menší crowd surfing, bylo rozhodnuto: "Skunci" se stali miláčkem publika. Jejich prýštící energie doplnila přihlížejícím baterky po deštěm prolitém odpoledni.
http://www.youtube.com/watch?v=B3jczHwLygQ
1. Underworld
Sobotní dvouhodinová taneční extáze s Karlem Hydem a Rickem Smithem přitáhla do areálu nekonečné davy. A předčila všechna očekávání. Underworld předvedli něco, co se těžko popisuje slovy, ale lehce cítí pohybem. Autoři hitu Born Slippy pokořili řeči o starém železu – po jejich setu se ve velkém ždímala trika (a nebylo to zrovna deštěm), slepovaly podrážky a nechápavě se kroutilo hlavami: Jak je tohle možné? O vrcholném výkonu se sice nedalo mluvit hned ze začátku, po počáteční půl hodině ale dvojice udržela laťku pěkně vysoko. Slastnou bezstarostnou taneční atmosféru skvěle doplňovala orhomující světelná síť a obří obrazovky. Fanoušci se nestyděli předvádět i ty nejbláznivější taneční kreace, které s další a další skladbou dováděli k dokonalosti. Underworld dokázali z fanoušků otřepat věčný stres a úplně je odprostit od reality všedních dnů. Vyčerpání a bolavé nohy byly za takové vystoupení tou nejmenší daní.