Oldřich Kaiser při natáčení Rudého kapitána skoro uhořel!
10. března do kin vstoupí film Rudý kapitán, kde mimo jiné hraje Oldřich Kaiser. Přečtěte si rozhovor s ním.
Rukama vám za život prošly určitě už stovky scénářů, čím si vás získal zrovna Rudý kapitán?
Když některý scénář přečtu na jeden zátah, tak si řeknu, že je to dobrý. Tady se mi ta moje postava líbila, jenom jsem se potřeboval ujistit a probrat s režisérem, proč ji mám hrát zrovna já. Asi vycítil, že bych mohl být stejná svině jako byl Rudý kapitán.
Jak se vám s režisérem Michalem Kollárem spolupracovalo?
Bylo to náročné. Točili jsme jeden záběr z mnoha různých úhlů kamery a já jsem si občas říkal, že už to snad přehání. Pořád chtěl detaily a být perfektní… Několikrát se opakovalo to samé. Při rvačkách, které tam podle scénáře mám, mě při útěku z hořícího domu dokonce zachránili, abych tam skutečně neuhořel. Ale jenom proto, že jsem měl další natáčecí den, jinak by mě tam možná nechali.
Nebyl pro vás tak trochu protiúkol hrát padoucha, zlého estébáka, který nikdy nešel pro ránu daleko?
Možná jestli to nebyly protiúkoly, když jsme dělali zábavu s Jirkou Lábusem v Kouzelníkovi! To je taky docela dobře možné.
Neměl jste problém přijmout takovou roli?
Kdepak, vůbec ne. Naopak, takové role se mi líbí. Občas mám taky sto chutí rozbít někomu hubu.
V tomhle filmu jste ji pár hercům rozbíjel, musel jste absolvovat nějaké speciální tréninky?
Jasně. Nejsem člověk, který by chodil do fitka nebo pravidelně cvičil, to vůbec ne. Než trénovat svaly na přístrojích, raději chodím po venku nebo dělám užitečnou práci. Ale připravoval jsem se poctivě. Asi čtyři neděle jsem chodil mezi kaskadéry, učil se volný „kágébácký“ styl, který nemá žádná pravidla… Před kamerou totiž musí být koordinace pohybů jiná než při normální rvačce. Kaskadéři to chápali, a tak mi to přišlo takové pravdivější.
Ve scénáři jste měl předepsané rvačky s herci Máriem Kubcem a Maciejem Stuhrem. Nebál jste se, že jim třeba ublížíte?
Měl jsem samozřejmě strach, abych jim opravdu neublížil, šlo tam kolikrát o centimetry. Ale tohle je něco jiného než normální rvačka. Tady se to moc nepřehání. Kolikrát ve filmech vidím, že není možné dostat tolik ran a pak se zase rozeběhnout…
Postava Rudého kapitána je inspirovaná skutečným člověkem, jehož výslechy často končily krvavě. Přemýšlel jste někdy nad tím, kdo mohl takovou práci dělat dobrovolně?
To nevíme, jestli dobrovolně. Třeba k tomu byl přinucen. Nebo když už se k nim dal, tak to dostal za úkol. Co si budeme povídat, děje se to pořád.
Ve filmu už vaše postava tak trochu vyklízí pole…
Rudý kapitán jako spousta jemu podobných už je v důchodu, stará se o vnoučka, je to hodný strýček, má velmi
slušnou penzi za tu svoji letitou práci, ale na rozdíl od ostatních ho minulost dožene.