Oko dravce opět v hitchcockovskému stylu
Skoro jako by se režisér D. J. Caruso rozhodl provokovat. Ještě ani nevychladl soudní spor, ve kterém bylo nařčeno studio Dreamworks z plagiátorství Hitchcockova Okna do dvora (1954), kterého se měli dopustit filmem Disturbia, a hned další film Oko dravce od stejného režiséra (a navíc se stejným hercem) je znovu hitchcockovskému stylu vyprávění velmi blízký. Tedy až na tu hi-tech obrazovou koncepci, kde na vás neustále vyskakují blikající digitální obrazovky a různá jiná technika z „daleké budoucnosti“.
Oblíbeným motivem Alfreda Hitchcocka, který do své tvorby často začleňoval, je motiv nespravedlivě obviněného muže, jenž se s cílem očistit své jméno pouští do dobrodružství buďto dobrovolně, nebo je do něj semlet okolnostmi. Oko dravce má podobnou expozici: Jerry Shaw (Shia LaBeouf), mladík, který pracuje jako obyčejný asistent u kopírky, se jednoho dne vrátí do svého bytu, aby v něm ke svému překvapení našel spoustu krabic s vojenskou technikou a zbraněmi. Chvíli nato zvedne telefon, ve kterém mu hlas ženy řekne, že za pár vteřin do jeho bytu vtrhne FBI, a radí mu, aby z místa zmizel. Dřív než ale stačí posbírat myšlenky, rozletí se okna a FBI ho odvádí jako podezřelého teroristu na ústředí. A to je jen začátek.
Tajemství na úvod
Zejména úvodní část je v práci s napětím a diváckým očekáváním velmi dobrá. Nejsme vševědoucími diváky, kteří by postavy popoháněli dopředu a plácali si do čela nad jejich nesmyslným počínáním, protože se před námi příběh odkryl dřív než před nimi (ne snad, že by takových plácajících míst ve filmu později nebylo až dost). Naopak. Velmi dlouhou dobu jsme přísně limitováni omezeným pohledem našich hlavních hrdinů, kteří utíkají před FBI, poslouchají příkazy ženy v telefonu a nemají potuchy, co na ně čeká za rohem. Neustále ženeme kupředu společně s Jerrym Shawem, obyčejným asistentem u kopírky, a Rachel Hollomanovou, právničkou, a snažíme se rozkódovat, o co v této hře jde a jakou roli v ní zrovna oni dva hrají.
Odhalení záhady
Problém trochu nastává v momentě, kdy je nám tato záhada odhalena. V tu chvíli se hra stává tak trochu sci-fi záležitostí, kde se může stát takřka cokoliv. A i když si vůbec nemyslím, že by se Oko dravce do té doby prezentovalo jako realistický film, někde ve vás možná trošku zahlodá onen pocit podvedeného diváka, který sleduje, jak se z toho, co sice bylo přitažené za vlasy, ale stále tak nějak v přijatelné podobě, stává spektákl trochu jiného ražení. Skoro jako by film ve vteřině přeskočil z jednoho žánru do druhého. Některé scény zavánějí poněkud hrubozrnným patosem a jsou tu postavy, jejichž jednání není rozvedené natolik, abychom mu věřili (Billy Bob Thornton). Jiné scény jsou zas trochu křiklavě naivní – to když se „obyčejní“ hlavní hrdinové začnou chovat třeba jako protřelí lupiči (přepadení bezpečnostní služby). Místy to zkrátka skřípe a pár dramaturgických škrtů by v tomto bodě filmu nebylo možná od věci.
Oko dravce v hitchcockovskému stylu
Bouřlivé finále
Naštěstí všechno je tu tak nadupané a rychlé a režisér D.J. Caruso natolik schopný, aby nás přes slabší chvilky rychle přenesl až k freneticky vyšponovanému finále à la Hitchcock, které vás, troufám si tvrdit, zarazí do sedaček a nechá zapomenout na to, že celé je to vlastně hrozně hloupé a nelogické. Shia LaBeouf je stále lepší a lepší a s Michelle Monaghan představují zajímavou dvojici v tomto podzimním blockbusteru z produkce Stevena Spielberga. Asi se nebudete po zhlédnutí tohoto filmu bát zvednout telefon, ale možná se zamyslíte nad samotným tématem filmu, které je pod vším tím popcornem de facto jen další reakcí Ameriky na špatnou politiku této země.
Oko dravce
USA, 2008, 118 minut
Režie: D.J. Caruso
Hrají: Shia LaBeouf, Michelle Monaghan, Rosario Dawson a další
