Odhrňte záclonku, zpívá za ní Berry
Vlahé francouzské jaro se včera stavilo v pražském Paláci Akropolis. Podávalo se tam červené víno i limonáda s bublinkami, vyznávala se láska u svíček a běhalo se v parku s rozpuštěnými vlasy. Večer totiž patřil francouzské hvězdičce, novodobé šansoniérce Berry.
V šestnácti chtěla Berry odejít ze školy a místo informací hledat svobodu. Nakonec ale přistoupila na kompromis a začala se věnovat divadlu. Zamilovala se do básniček a her současných i minulých autorů a svou touhu vystupovat před publikem si potvrdila nastudováním role Henriety v jedné z Molierových her. 
Začala psát vlastní texty a spolu s kytaristou Lionelem Dudognonem postupně dávala tvar desce Mademoiselle, francouzskému zázraku roku 2008, který dvojice ozvláštnila přimixovanými zvuky nábytku a jinými zvuky domova.
Právě taková „domácí“ Berry se včera představila slušně zaplněné Akropoli. U mikrofonu tančila jednou jako víla, podruhé jako děvče, které se tak trošku motá po probdělé noci a měkkých drogách. Na plné kolo se rozesmála, když si kytarista spletl písničky a ve chvíli, kdy mělo dojít na Demain, spustil něco úplně jiného. Střídala barovou stoličku s podlahou a poťouchle se usmívala, jako by si songy a jejich příběhy užívala sama ve svém vlastním světě, který od publika dělí neviditelná záclonka. Lidé v sále ale na všechno, co jim Berry se svou charismatickou a hlavně pestrobarevně hrající šestičlennou kapelou nabízela, reagovali velmi pozorně.
Vypadá křehce, je hezká a zpívá o lásce ve všech podobách
Titulní Mademoiselle odzpívala Berry se stejnou lehkostí, jaká je cítit z nahrávky. Velmi dobře vyšla i Le bonheur, vtipně doplněná foukací harmonikou, nebo Las Vegas,v níž zazní Berryin dvojhlas s Lionelem Dudognonem. Las Vegas představil Berry a její kapelu, jež velmi citlivě (a účinně) střídá moderní sound s retro zvuky v odlišné, v lehce erotické poloze – typické třeba pro francouzského seladona Serge Gainsbourga.
Poslechněte si Berry a její Demain ("Zítra")
Berry nemá nikterak skvělý hlas a neohromí ani melodiemi, které si po prvním poslechu cédéčka přezpíváte od začátku do konce. Její síla je jinde: vypadá křehce, je hezká, zpívá jako by nic o lásce (ať už mateřské, partnerské nebo čistě fyzické) a z jejích slov, gest i hlasu si každý může vybrat, na co má zrovna chuť. Stačí zavřít oči a malovat si, jak asi vypadá rodinné štěstí nebo co si dáte na podvečerním rande se svým milým. Představit si za tímhle chvílemi až naivním a pak zase mrazivým soundtrackem k životu život vlastní.
Něco tak obyčejného a přirozeného přeci musí ocenit pražská Akropole i slavná pařížská hala Olympie. Tam Berry zazpívá 12. května.
Berry
Praha, Palác Akropolis, 3. května
