Obdivuhodná lehkost Living Colour
Album Vivid americké kapely Living Colour patří do učebnic novodobého rocku. Letos slaví 25 let, a jak lépe tyhle narozeniny oslavit než na turné společně s fanoušky? I proto kapela pozastavila práci na novém materiálu a navštívila Českou republiku, kde před čtyřmi lety vznikla jejich zatím poslední deska. V Lucerna Music Baru odehrála skvělý koncert.
Připomenout si konec osmdesátých a začátek devadesátých let, kdy Living Colour díky svým crossoverovým kouskům způsobili v hard rocku pořádný vítr, přišli podle očekávání zejména pamětníci oné doby. Přestože se nepodařilo prostory Lucerna Music Baru zcela zaplnit, vysokou účastí potěšily hudebníky alespoň ženy. Ale netřeba publiku křivdit, profesionální výkony odměňovalo měrou vrchovatou.
Někteří jedinci dávali své nadšení najevo hlasitým pískotem už během akademické čtvrthodinky, kterou si čtveřice nechala. Po příchodu na pódium však Living Colour nezačali hity z oslavované desky, ale rockovější verzí písně Preachin´ Blues, čímž získali čas pro zvukaře. Vždyť hned první skladbou z Vivid je nepsaná hymna MTV Cult Of Personality.
Bohužel ani během ní se nepovedlo zvuk zcela vyladit a kytara Vernona Reida byla čitelnější až při druhém sólu v I Want To Know. Stejně tak zpěv Coreyho Glovera zněl, jako kdyby se odrážel v prázdném prostoru. Zvukoví mistři si však s nastavením rychle poradili a publikum se tak zcela mohlo oddávat ekvilibristickému umění všech tří hráčů; lehkost, s jakou se Glover projevuje, je až obdivuhodná. Slyšitelné to bylo u písně Desperate People, v níž po řízném úvodu zpíval nejdříve tišeji, skoro neslyšitelně, ale v refrénu z plných plic, přesto stále přirozeně.
Poslechněte si Living Colour v YouRadiu
Stejně jako drží pohromadě celé album, tak fungovala změna nálad a stylů i živě. Nevadila tvrdší dikce s punkovými rify v jinak velice melodické Funny Vibe ani úprava coveru Memories Can´t Wait, se kterou si Living Colour pohráli ještě více než na studiové verzi. Desku dokázali na koncertě oproti originální stopáži prodloužit o celých deset minut, fanoušky zapojili zpěvem do produkce například u refrénu Open Letter (To a Landlord) nebo prostou odpovědí na otázku „What´s your favorite colour, baby?“
Living Colour předvedli, že i když se minulost vrátit nedá, může se na ni s grácií zavzpomínat. Pokud se potvrdí slova baskytaristy Douga Wimbishe, že to nejlepší ze sebe Living Colour ještě nevydali, máme se na co těšit.
Living Colour
Praha, Lucerna Music Bar, 18. března 2013
