O5&Radeček: Ten pitomý název jsme si vymysleli sami

Kapela O5&Radeček letos slaví 20 let od svého vzniku. V rozhovoru pro Kouli.cz vzpomíná na to, jak stála poprvé na podiu v době, kdy bylo houslistovi Přemkovi osm let, ale i na to, jaké bylo koncertování ve vězení, pro hluchoněmé nebo na Ukrajině. A proč se její chystaná deska jmenuje Pozdrav z Opičích hor? Nic složitého: Opičí hory se říká Šumperku, odkud "Radečci" pocházejí.

Skupina O5&Radeček letos slaví 20 let od svého vzniku. Pamatujete si, jak jste tehdy – jako dvanáctileté děti – vnímali muziku a celý ten zvláštní svět kolem ní?
Tehdy jsme samozřejmě byli hrozně zapálení, naivní a vůbec jsme neuměli hrát. Naučili jsme se dva akordy a už jsme skládali vlastní písničky, protože jsme chtěli být slavní. Když jsme dali dohromady tři vlastní songy, vnutili jsme se s nimi na jeden velký festival, kde z nás měli všichni hroznou srandu. Houslistovi Přemkovi bylo tehdy osm let.

Po dlouhém ignorování od médií i vydavatelství jste naplno zabodovali singlem Praha (

). Jaký to byl pocit, slýchat po všem tom odmítání svojí písničku dennodenně v rádiu?
Dobré bylo hlavně to, že se začali ozývat pořadatelé a my jsme najednou měli hodně koncertů. Už jsme nemuseli obvolávat festivaly a vnucovat se, ale bylo to naopak, oni volali nám. Tahle možnost dostat se na velké festivaly a hrát pro lidi pro nás byla důležitější než samotný fakt, že nám hrajou rádia písničku.

V začátcích jste objížděli hlavně folkové akce, než jste díky Pearl Jam objevili rockové kytary a vrhnuli se na bigbít. Zůstal vám folk a atmosféra plápolajícího ohníčku i po letech v krvi?
Myslíme, že jo, aspoň to tvrdí lidé, co píší recenze na naše desky. I když přirozeně směřujeme ke stále tvrdším aranžím, typická melodičnost v naší muzice pořád zůstává. Bereme to jako naši výhodu.

Pojďme k vaší chystané desce. Její název, podobně jako v případě Slast Minute, měli vymyslet fanoušci, ale nakonec jste si to rozmysleli. Proč?
Když jsme fanoušky vyzvali, aby nám s názvem pomohli, někteří nám psali, ať nejsme líní a  název vymyslíme my. Že sami nejlépe víme, co na desce bude za písničky a jaký název se k nim bude hodit. Museli jsme uznat, že mají pravdu, a tak jsme začali přemýšlet.

Název Pozdrav z Opičích hor jste tedy vymysleli sami. Opičí hory se říká Jeseníkům? Kolik opic jste tam za život potkali?
Opičí lidé u nás samozřejmě žijí, stejně jako kdekoliv jinde. Opičí hory se říká Šumperku, nevíme proč, ale je to tak. Tak se Šumperk jmenuje i v komixech Alois Nebel. A protože v Šumperku žijeme a děláme v něm muziku, desku jsme pojmenovali Pozdrav z Opičích hor.

Jako první singl jste vypustili písničku Ripápá. Je v tom názvu ukryto něco víc (napadá mě RIP a pá), nebo jde jen o hravé zvolání?
Je to obyčejný popěvek. Původně byl jenom na demáči a na desku jsme místo toho chtěli vymyslet něco lepšího, nějaké normální slovo. Ale nakonec nám tam ripápá sedělo nejlíp.

Na minulé desce hostovala zpěvačka Toxique Klára Vytisková. Chystáte nějaké hosty i na novinku?
Hned první písničku na desce s náma zpívají kluci z UDG. V jedné skladbě hostuje taky šikovná zpěvačka Zuzana Mimrová z moravské folklorní kapely Bujabéza.

Mimochodem, v klipu ke zmíněné písničce byla Klára svázaná. Byla v tom nějaká souvislost s názvem skladby Zůstaň?
Kláru svázali kamarádi z pražské FAMU, kteří klip vymysleli a natočili. V písničce kluk přemlouvá holku, aby u něho zůstala, a je napadlo, že v klipu kluk holku sváže, aby nemohla utéct. Obdivujeme Kláru, že do toho šla, protože svazování trvalo přes hodinu a bylo to docela psycho. Moc jí za to děkujeme.

Na vašich stránkách máte hojně veselých historek z cest i ze soukromí. Některé z nich by se určitě těšily širšímu zájmu. Nenapadlo vás někdy promítnout něco z toho v textech?
To je dobrý nápad.

Z těchto historek je taky poměrně zřejmé, že máte více než blízký vztah k alkoholu. Jste na koncertech častěji střízliví, nebo posilnění alkoholem?
Tomino a Radeček jsou v soukromí hrozně stydliví. Absolutní introverti. Takže si před koncertem dávají po kalíšku vínka, aby se uvolnili, oběma se pak změní osobnost a jsou z nich neuvěřitelní šoumeni. Samozřejmě to nesmí přehnat, to by bylo zlé.

Hádáte se hodně, kdo bude řídit domů?
Nehádáme, řídí buď náš řidič Sapé, nebo bubeník Mejla. Občas to s námi mají těžké, znáte to, napřed chce čůrat jeden, pak druhej, třetí a pak už zase ten první.

Kdysi jste hráli ve věznici Mírov. Inspiroval vás Johnny Cash? Na jakých dalších netradičních místech jste si zahráli?
My kousek od Mírova vlastně bydlíme. Bylo to tam super, ale i děsivé. Publikum sice skvělé, ale po koncertě se nám borci začali svěřovat, vyprávěli fakt divný historky. Taky jsme hráli na Ukrajině, tam jsme málem umřeli. Netradiční byl i koncert pro svaz hluchoněmých. Ti lidé vnímají pouze basy a texty jim tlumočili do znakové řeči. Bylo zajímavé koukat, jak se texty dají vyjádřit pohybem těla.

Pocházíte ze Šumperka. Ovlivnilo podhůří Jeseníků vaše smýšlení jako v případě Priessnitz?
Asi jo. My tady v Jeseníkách žijeme takové zvláštní životy, na jednu stranu se tu lidi rádi baví a veselí, ale na druhou stranu je tu pořád cítit jistá deprese a pochybování o tom, proč a kvůli čemu vlastně ráno vstát z postele. Odráží se to i v našich písničkách. Některé jsou veselé a plné života, některé jsou ale o všech těch pochybnostech kolem nás.

Poslechněte si O5&Radeček v YouRadiu

Četl jsem, že několik z vás by nejradši změnilo název kapely. Kdybyste to vážně udělali, jak byste se jmenovali?
To je jedno, ale cokoliv by bylo lepší než O5 a Radeček. S tím už teď ale nic neuděláme, koneckonců můžeme si za to sami, protože my jsme si kdysi tenhle debilní název vymysleli.

Na závěr si neodpustím malé rýpnutí. Kdy už se Tomino naučí zpívat?
Až naprší a uschne.