Nymfomanka: Absurdní komedie o sexu, který ničí život
Ostře sledovaný dvoudílný opus Larse von Triera Nymfomanka je kompletní. Celý film je vlastně jen kompilátem více či méně zábavných historek o sexu ozvláštněných tím, že jdou za hranu mainstreamu a ukazují ztopořené údy, vagíny či orální sex. Jenomže: I když na film nahlédnete jako na absurdní komedii, může se přesto stát, že neukojená zůstane na konci nejen nymfomanka, ale i vy v roli diváka.
Nymfomanku je velmi obtížné hodnotit, protože její hodnocení podléhá úhlu pohledu, kterým divák na oba filmy pohlíží. To je taky dost možná na celém novém podniku dánského režiséra Larse von Triera nejzajímavější; Trier nabízí pokaždé několik způsobů, jak své filmy vnímat, a důležité je podtrhnout fakt, že tak činí záměrně a dobře se u toho baví.
První rovina, jež Trierovi zaručuje „arthousový“ status, je příběh osudem zkoušené ženy bojující s větrnými mlýny své vlastní sexuální slabosti, která ničí životy všude, kam se vrtne (a že se vrtá dost). Do života si navíc nese bolest ze ztráty svého otce, možná jediného muže, jehož opravdu milovala. Představitelka hlavní role Charlotte Gainsbourg zakouší pod taktovkou Triera jednu katastrofu za druhou, což ji postupně vrhá do stavů kompletní apatie, ale také do stavů totálních emocionálních kolapsů. V Nymfomance se hodně pláče, vzlyká a hlavně v druhé části začne herecký přednes hlavní herečky se vší tou bolestínskou a zároveň éterickou dikcí neuvěřitelně iritovat.
http://www.youtube.com/watch?v=V5YekQnGSIs
Díky bohu, že Nymfomanka je tímhle hlubokomyslným hledáním svatého grálu lidské existence a sexuality jen na první pohled a nabízí daleko prostší interpretace – jako třeba tu, že přes všechny slzopudné scény a velká trápení nesledujeme od začátku do konce nic jiného než absurdní komedii.
Celá Nymfomanka je de facto kompilátem více či méně zábavných historek o sexu ozvláštněných tím, že jdou za hranu mainstreamu a ukazují nejen ztopořené údy, vagíny a penetrace, ale třeba i orální sex, zkrátka něco, co vám vaše oblíbené kino na plátno jen tak nepustí. Už jen výchozí situace celého opusu – dobrý samaritán s tváří Stellana Skarsgarda, který si nymfomanku přivede domů do postele, z níž mu všechny sexuální historky vypráví – je extrémně nevěrohodná.
Když k tomu přičteme fakt, že ona dobrá duše je mimořádně sečtělá v mnoha vědních oborech a problém jí nedělá ani diskuze nad uměním zahrnujícím například hudbu oblíbeného Trieriova skladatele J. S. Bacha, vyvstávají kontury absurdní komedie o to víc. Poslední trumf: moment, kdy onen samaritán, jenž je schopný osvětlit rozdíl mezi východním a západním náboženstvím a z patra definovat Fibonacciho posloupnost, začne na sexuální zpovědi své nocležnice nahlížet rybářskou terminologií.
Člověk je zkrátka mnohem spokojenější, pokud začne vnímat Nymfomanku tak, jak ji Trier nejspíš od začátku zamýšlel. Problém je, že film není zas tak rafinovaný a všechny komediální elementy ke konci až příliš tlačí na pilu. Pointa, kterou Trier vytasí v závěru, je sice efektní a svým způsobem perverzně temná, ale ve skutečnosti taky dost předvídatelná (a nic na tom nezmění ani fakt, že se od ní Trier na začátku druhého dílu snaží diváka zákeřně odvést).
Podobný pocit má člověk z obou dílů Nymfomanky. Série ze všeho nejvíc připomíná natahovaný vtip, který přestal být vtipný někde v půlce, ale vypravěče ho ze slušnosti necháte doříct a – aby se neřeklo – možná se i zasmějete. Realita je ale taková, že neukojená zůstane jak nymfomanka, tak divácká očekávání.
Nymfomanka
Dánsko/drama/122 + 132 minut
Režie: Lars von Trier
Hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgard, Stacy Martin, Christian Slater, Willem Dafoe, Jamie Bell a další
Premiéra v ČR: 26. 12. 2013 + 9. 1. 2014
