Vojta Dyk a Jakub Prachař: Náš cíl je teď oddechový čas

Domluvit se s dvojicí Vojta Dyk - Jakub Prachař na společném rozhovoru je skoro nadlidský úkon; veškerou energii teď kluci spolu s ostatními členy kapely Nightwork vrhají do příprav pražského křtu nové desky. Nakonec se scházíme v neděli večer v jednom podniku v centru města. Oba muzikanti jsou unavení, Vojta je navíc nemocný, i přesto ale s vtipem a ironií sobě vlastní popisují koncertní přípravy. Na humor dojde i ve chvílích, kdy docela vážně mluví o tom, že štěstí by rádi zkusili raději v zahraničí.

Vaše cédéčko se jmenuje Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa, na plakátech jste vyfocení v teplákovkách a knírcích. Co vás na téhle poetice láká? Máme snad čekat desku osmdesátkového popu?
Vojta: Čekat můžete, jestli to tak ale opravdu bude, to vlastně už nevíme ani my. Pravda však je, že osmdesátými lety jsme se při přípravě desky inspirovali.
Jakub: V některých písních se nám osmdesátkového zvuku opravdu podařilo dosáhnout. To, co nás ale všechny doopravdy spojuje, jsou tepláky. Fantastickej materiál, neprodyšnej, nepromokavej, nedejchá, je v něm teplo i zima. Přáli bychom si, aby se zase vrátil zpátky.

Bude tedy deska také tak trochu poctou Krokům Františka Janečka, skupině, ve které v 80. letech zpívaly popikonky Michal David, Iveta Bartošová nebo Pavel Horňák?
Jakub: Tak jako František Janeček vyzdvihoval nějaké interprety, my vyzdvihujeme jeho práci. Jako první u nás začal s digitalizací, jako první přivezl digitální piano a digitální hodinky. Chceme mu za to vzdát hold.

Chystáte na koncert nějaké hosty?
Vojta: Mezi hosty se objeví například beatboxer Ondra Havlík aka En.Dru, tanečníci a akrobaté z cirkusu La Putyka Rosti Nováka, smyčcové trio Inflagranti…
Jakub: … budeme mít i dechovou sekci, jednu z vůbec nejlepších, která u nás existuje. Vystoupí s námi i dětský sbor Bambini di Praga.

Dětský sbor?
Vojta: Máme jednu píseň, která opěvuje válku, atomové reakce a reaktory, a kdo jiný by měl opěvovat válku než dětský sbor? Když už perverze, tak se vším všudy.
Jakub: Ono to působí dojemně, když děti zpívají. A navíc je to velice neotřelý nápad.

Budou na koncertě zpívat všechny Bambini, nebo jen výběr?
Vojta: Jenom děti, které si to zasloužily.
Jakub: Samozřejmě proběhl konkurz, ve kterém jsme děvčata pečlivě vybírali. Myslím, že jsme vybrali opravdu dobře. Některá děvčata zpívají vážně výborně.

Scházíme se deset dní před křtem, jak daleko jste s přípravami?
Jakub: Koncert připravujeme už dlouho, já osobně jsem ale na přípravy neměl čas. Základ dával dohromady náš manažer Filip Šmíd a Franta Soukup, teď jsme měli dva dny zkoušky s dechovou sekcí, zítra budeme dodělávat scénář. Snad to všechno stihneme.

Jakube, spolu se Slovákem Martinem Rauschem moderuješ soutěž Česko Slovensko má talent. Říkal jsi, že než jsi nabídku přijal, hodně ses rozmýšlel. Předpokládám, že teď jsi za tu příležitost rád.
Jakub: Nakonec ano, baví mě to. Až jsem překvapenej, jak moc mě to baví.

Co tě na tom baví nejvíc?
Jakub: Líbí se mi formát soutěže. A mám dobré kolegy. Teď ale začnou přímé přenosy, takže to bude větší stres.

Vojto, díváš se na Jakuba v televizi? 
Vojta: Moc ne. Koukal jsem se včera ze studijních důvodů a viděl jsem úryvky, podle kterých to Jakub s Martinem dělají velmi dobře, uvolněně. Kuba je záruka kvality, o to strach nemám. Spíš se mi jedná o princip podobných pořadů. Mají řadu plusů, ale i řadu minusů.
Jakub: Je to jednoduchý, tyhle soutěže vznikají proto, aby televize vydělaly peníze na reklamě. Na svou obhajobu můžu říct jedině to, že lidi, kteří Česlo Slovensko má talent dělají, ho dělají dobře a s přesvědčením.

Nightwork v Noci s Andělem

http://www.youtube.com/watch?v=7yUasCPgj2c

Na druhou stranu není nikde předem dané, že z takových soutěží nevylezou docela zajímaví lidé, jako se to povedlo dvěma řadám SuperStar.
Vojta: Talentová soutěž má dva póly. Je to docela dobrá show, která může vyzdvihnout lidi, kteří něco umějí. Já si ale pořád myslím, že ti, kdo něco opravdu umí, to dokážou i bez soutěže. Minus je pro mě v tom, že porota a lidi kolikrát ohodnotí někoho, kdo třeba vůbec neumí zpívat. Vytváří se pak odpad, který, byť třeba jen na půl roku, obsadí televizi.
Jakub: Člověk, který do takový soutěže jde, musí být chytrej. Když není chytrej a nemá už něco odžito, nikdy nemůže do budoucna uspět. Často se stává, že ti lidé neumí o svém talentu rozhodovat, nedokážou být kreativní.

Předpokládám, že vy byste s Nightwork nebo s jiným vlastním projektem do podobné soutěže nešli.
Oba: Nenenene.
Jakub: Já jsem se hlásil na DAMU, a před žádnou porotu už bych nikdy nepředstoupil, jak to bylo potupný.
Vojta: Já jsem mohl být v první řadě SuperStar, přihlásili mě kamarádi.

Proč tedy nakonec z tvé účasti sešlo?  
Vojta: Protože jsem si přečetl smlouvu TV Nova, která mi ukládala, že pro ni pak dalších deset let musím pracovat. Rozhodl jsem se, že budu radši vydělávat jen pro sebe.
Jakub: Vidíš, mohl jsi dneska uvádět s Lucií Borhyovou Televizní noviny.
Vojta: Jo, mohl jsem dělat Televizní noviny a nemusel jsem se teď stresovat s nějakým koncertem.

Oba dva máte kromě kapely divadlo, hrajete v cirkusu La Putyka, v Roxy jste v loňské sezoně uváděli muzikál Pornohvězdy, v La Fabrice zase Kultovní představení. Jak divadlo s moderováním a přípravami na velký koncert stíháte?
Jakub: Já teď hraju jen La Putyku a Kultovní představení, hostuju v jednom představení v Národním divadle a s Rosťou Novákem (principálem La Putyky) chystáme nový projekt. V prosinci máme mít premiéru. Od ledna bych se ale chtěl věnovat něčemu úplně jinému než divadlu.

Čemu?
Ještě nevím. Franta Soukup má jít na operaci a až se vrátí, budeme asi dělat nové písničky pro Nightwork. Chci být chvilku v klidu, vidět se víc s rodinou a s kamarády, které jsem teď dost zanedbával.

Takže oddechový čas. A ty, Vojto?
Vojta: Oddechový čas je i můj cíl. Je toho hodně a já jsem se, stejně jako Jakub, rozhodl radikálně změnit život.
Když jsem teď se zablokovanou páteří dorazil na pohotovost, kde mi sestřička řekla: Už zase vy?, uvědomil jsem si, že takhle to není dobře. Pořád si říkám, že se sebou musím něco dělat, ale teď zrovna pracuju s výjimkou jedné nebo dvou věcí na projektech, který mě baví… Ale nemyslím dopředu, a to teď musím začít. Mám nějaké možnosti vycestovat, a já bych to za hranicemi zkusil moc rád. U nás se totiž ve všem, co dělám, setkávám neustále s nějakými překážkami.

V jakém smyslu? 
Vojta: Teď třeba natáčím s nejmenovanou televizí a dopředu se počítá s přesčasama, protože nejsou peníze a všechno se musí stihnout za jedenáct dní. A když chcete z natáčení odejít po dvanácti hodinách, jste za tupce.
Nebo jiný příklad. S Nightwork se teď snažíme vyprodat malou sportovní halu. Třeba se nám to podaří, ale i tak z toho nebudeme mít vůbec nic a ještě možná budeme doplácet.
I když je o nás zájem, není úměrný množství financí, které do toho dáme. Myslím si, že v zahraničí jsou podmínky pro práci, kterou děláme, lepší. A i díky tomu, že máme novýho ministra kultury, kterýho jsem bohužel slyšel i mluvit…
Jakub: …je to zubař, ne. Tak mluví dobře.
Vojta: Třeba mu křivdím. Kamarádi mi poslední dobou říkají, že jsem se z té politiky zbláznil, jenomže mě to hrozně štve. Čím víc pracuju, tím víc zjišťuju, že dělat tady je zmar.
Jakub: Snažili jsme se třeba z evropských fondů sehnat peníze na jeden divadelně-hudební projekt, který má šanci představit se na prestižní akci v Edinburghu. Jenomže lidi, kteří mají evropské fondy na starost, o nich vědí ještě míň než my, kteří se o ně sotva začali zajímat… Ale nás to pořád baví. Protože jediná odměna za to, co děláme, je, že nám někdo dá další práci.  

Jaké by tady měly být v Čechách podmínky, aby vás to netáhlo pryč?
Jakub: Je to jednoduchý. Měli bychom mít s Vojtou korunu z platu každého Čecha.

Aha, tak jako koruna ze vstupenky do kina putovala na Fond kinematografie, tak by se koruna odváděla vám.
Oba: Na konto Prachař-Dyk.
Vojta: Můj otec mi říká, že to tak bylo vždycky: jakmile se stát měl dobře, dařilo se i kultuře. Politika a kultura byly vždy provázané, a platí to i dnes. Vždyť v divadlech teď vídám samá depresivní představení.

Doražte na koncert!