Nightwork a andělský chlapec Vojtěch Dyk podruhé
Vekslácká bundička, zlaté tepláky, bílá tílka a premiéra klipu k písničce Andělská dívka, v němž jedno děvče obšťastní všechny kamarády. Kapela Nightwork navázala na velkolepý podzimní křest desky Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa klubovým koncertem v pražském SaSaZu. Vítejte na show principála Vojtěcha Dyka.
Proč se vlastně kolem šesti mladých muzikantů strhl takový poprask? Proč 1400 mladých lidí nadšeně zpívá s frontmanem Vojtěchem Dykem text jsem gay, jsem gay, jsem teplej? Proč se u recesistického klipu k písničce Andělská dívka, v němž jedna dívka souloží se všemi členy kapely, smějí pětkrát za sebou s takovou vervou, jako kdyby na základce probíhala hodina sexuální výchovy?
Nightwork – Andělská dívka
Ne, na Nightwork se ve středu ve vyprodaném SaSaZu – snad kromě citované skladby Globální oteplování (Já jsem Gay) a hitovky Slunce v duši z filmu Ženy v pokušení – nijak zvlášť nepařilo. Nightwork nejsou hitmakeři na první dobrou, což je slyšet obzvlášť v menších prostorách, kde není místo pro doprovodnou show typu 
podzimního křtu v holešovické Incheba areně.
Nightwork zručně a spolehlivě odehrají svou kombinaci popu, funky a soulu ve stylu legendy Tower of Power, ve veksláckých džínových bundách dají vzpomenout na 80. léta, která většina z přítomných nezažila, a proto se tehdejší teplákovou poetikou může bez rozpaků bavit (ono to chvílemi prostě vtipné je).
Ale hlavně je tu eso v podobě frontmana Vojtěcha Dyka.
Varieté s dobrým principálem
Kluk s neskutečným charizmatem, herec, zpěvák, kterého bychom v Česku od dob Matěje Rupperta těžko hledali.
Muzikant, kterého zpívání baví; hraje si s ním, jako kdyby dokonalá muzikálnost, intonace, frázování a improvizace – třeba v Dyktátorovi nebo Drevosústruhárovi – byla ta nejpřirozenější věc na světě. V kantilénách 
připomíná Karla Gotta a zároveň skvěle prodá to, co jeho kolegové z kapely složí.
Mezi písničkami příliš nemluví, a když ano, je to jen intro z představení La Putyka, na které naváže hudební improvizací.
A fanynky se dívají. S otevřenou pusou spíš poslouchají než tančí a jistě chvílemi přemýšlejí, jaké by to bylo, kdyby si ten aerobik, který Dyk na pódiu během koncertu předcvičoval, s ním mohly na chvíli zacvičit samy. Samozřejmě se také baví; písničky, které Nightwork zpívají, jsou něco jako popová abeceda v češtině.
Když Dyk jen s klavírním doprovodem vystřihne Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky, aby následně zaswingoval na téma kotlíkové klasiky Stánky, definitivně nevíte, co si o dění na pódiu myslet. Vidíte neobyčejného zpěváka a interpreta, který si svou pozici docela užívá, zároveň ale nevíte, jak moc to všechno brát vážně.
Raději to tedy necháte být a z klubu si odnesete tak trochu varietní zážitek se skvělým principálem jménem Vojtěch Dyk.
Nightwork
Hosté: dechové trio, Bambini di Praga, tanečníci z La Putyky
Praha, SaSaZu, 2. března 2011
