Nick Cave se v Praze rozdal. Za to ho nelze nemilovat
Cítíte mé srdce tlouct? ptal se frontman Nick Cave fanoušků, zatímco si tiskl jejich ruce k hrudi. Tenhle australský zpěvák se na pódiu mění v nekompromisního boha. Požaduje od lidí absolutní účast a odměňuje ty, kteří mu ji poskytnou - do posledního kousku se jim rozdá. Stejně jako včera v pražské Tipsport areně.
Poslední dny před pražským koncertem Nicka Cavea znamenaly neustálé přehrávání brilantního nového alba Push the Sky Away (recenze). Očekávání byla i díky letnímu triumfu na Pohodě (report) tak vysoká, že jim běžní smrtelníci neměli šanci dostát. Nick Cave and The Bad Seeds ale nejsou bežní smrtelníci.
Zahanbit se nenechal ani předskakující brooklynský zázrak – , která na podium dorazila bez podpory svých Happy Hookers. Jedna žena proti celému stadionu, před ní malá hrací skříňka (harmonium, což je nástroj kombinující varhany a akordeon) a nedočkavé publikum. Podmanivý zvuk zvláštního instrumentu nedočkavce uklidnil, její hlas pak rozpoutal peklo. Řezavý chraplák, který nepřestával přidávat na intenzitě, vysloužil zpěvačce odezvu, za jakou jsou obvykle rády i hvězdy večera.
Nick Cave vtančil na pódium typickým, mile komickým způsobem, a od prvních tónů se na stagi usídlil jako doma. Stejně jako album, které přijel propagovat, otevřel koncert songem We No Who U R. To ještě zlehka, naladit publikum na stejnou notu. Receptory fanoušků ale odvařil hned následující Jubilee Street. Pusťte si ji z desky a představte si ji tisícinásobně rozmáchlejší. Ďábelský Australan si sice celý večer uzurpoval pozornost sálu pro sebe, ale právě tahle píseň ukázala, jak mu to usnadňují dokonale sehraní Bad Seeds; z tónu na tón bez jediného mrknutí či škobrtnutí několikrát za skladbu úplně změnit tempo. To se jen tak nevidí. Epické finále vyprovokovalo dav k frenetickému nadšení, v němž Cave sám sebe i ostatní hravě udržoval po zbytek večera.
http://www.youtube.com/watch?v=G6rTZe6gtS8
Uměl ale i dojmout. Když malý chlapec doputoval na ramenou lidí až k pódiu a Cave mu do ucha odzpíval kus Tupelo, zuřivě nepříčetný výraz, který si udržoval po zbytek koncertu, nahradily slzy v očích. Nebyl ale ještě čas odpočívat. Weeping Song se pod rukama Bad Seeds proměnila ve stadiónovou vypalovačku a pod stagí se rozbouřil ten správný kotel.
Poslechněte si Nicka Cavea v Youradiu
Pak představení vplulo naprosto přirozeně do barové chvilky. Cave usedl za klavír. Rozježený satanáš Warren Ellis, jenž do té doby po každé písni odhazoval zničený smyčec houslí vysokým obloukem do zákulisí, usedl za zpěváka a svému nástroji dovolil naplno předvést plný, barevný zvuk. Trojice balad God Is In the House, Love Letter a Into My Arms utišila rozbouřené vody. Cave si mohl pohrát s vlastním hlasem, i když šeptal, ztichlý sál ho slyšel velmi dobře.
Jakmile frontman od piana odskočil, otáčky celé produkce se opět roztočily nejvyšší rychlostí. Naživo naddimenzovaná Stagger Lee či z novinek Higgs Boson Blues bušily do publika plnou silou. Zvlášť ve chvíli, kdy verš Can you feel my heart beat? odzpíval Cave téměř položený mezi lidmi, s jejich rukama všude po sobě.
Základní část nemohla skončit jinak než citlivou Push the Sky Away; energický přídavek byl posledním zásekem do neustále tleskajícího publika. Na tenhle večer snad nikdo nemůže zapomenout, tedy rozhodně ne ti, kteří si ze zpěvákem podali ruku, a už vůbec ne slečna, jež si za růži vysloužila polibek.
Nick Cave se na podiu mění v nekompromisního boha. Požaduje od lidí absolutní účast a odměňuje ty, kteří mu ji poskytnou. Jim se pak do posledního kousku rozdá. A za to ho nelze nemilovat.
Nick Cave and The Bad Seeds
Support: Shilpa Rey
Praha, Tipsport arena, 22. listopadu 2013
