Nepřítelem sami sobě. The Prodigy už nejsou žádný zázrak

Šest let po desce Inviders Must Die jsou tady The Prodigy s novinkou The Day Is My Enemy. Jenže s tím dnem, nocí a (ne)přátelstvím je to naopak: zatímco nezapomenutelnému singlu Omen z poslední řadovky temná nálada pomohla získat královské žezlo, skladbám z nového alba spíš škodí.

Největším problémem nové desky The Prodigy The Day Is My Enemy je, že nedokáže vtáhnout. Při poslechu skladeb Nasty a či The Day Is My Enemy tak člověk uvažujete o všem možném, nutričním složením večeře počínaje a předěláním pseudonymu Keitha Palmera z Maxim Reality třeba na Maxim Turbulence konče. Kde je problém? Opakující se motivy, tak charakteristické pro The Prodigy, písničkám zůstávají. Jenže tomuhle rukopisu prostě po letech schází nějaká ta kudrlina navíc, vzrušení a pochopitelně i drive.

Taková Ibiza, která se má vysmívat generaci dýdžejů-pouštěčů, na to jde nadějně: slibný nájezd masivní zvukové vlny dokáže nabudit pocit evokující posvátnou hrůzu. Čím déle ale na onu vlnu zíráte, tím větší pasivitu onen pohled vyvolá. A nakonec vás zasáhne, aniž byste pohnuli brvou. Prostě jen tak. 

Přijít k sobě se organismu podaří v momentě, kdy mocné beaty písničky Destroy znovu rozpumpují srdce. Přirozenost velí vnímat znovuzrození jako zázrak, jenže s The Day Is My Enemy tenhle pocit ale zavání podivnou nuceností; působí skoro jako někým nadiktovaná samozřejmost. A už je to tady znovu, pasivita, která chutná tím trpčeji, čím se blíží závěr alba.

Neházejme však Keitha Flinta do žita definitivně. Píseň Wild Frontier dokáže pocitové centrum příjemně polechtat a skvěle atmosférická instrumentálka Beyond the Deads dost možná přesvědčí, že se z nás nestalo cynické stvoření, které na nulovou zvukovou inovaci nahlíží jako na ztrátu času.

Celkově vzato je ale – pakliže bažíte po něčem hybném a uvěřitelném – na místě sáhnout spíš po starším materiálu. Adekvátní reakcí může být i poslech desky Immersion od aktuálně hibernujících bratrů z Pendulum a doufat ve dvě věci: buďto si The Prodigy svoji reputaci napraví dřív než za šest let, anebo Australanům z Pendulum někdo důrazně zaklepe na dveře a zahlásí, že už je konečně načase vstávat.

The Prodigy – The Day Is My Enemy
Vydavatatelství: Take Me to the Hospital
Celkový čas: 56:12
Seznam skladeb: The Day Is My Enemy (feat. Martina Topley-Bird a Paul Jackson), Nasty, Rebel Radio, Ibiza (feat. Sleaford Mods), Destroy, Wild Frontier, Rok – Weiler, Beyond the Deathray, Rhytm Bomb, Roadblox, Get Your Fight On, Medicine, Invisible Sun, Wall of Death