Nebe: Kdyby nám to nevyšlo, byla by to životní prohra

Už dlouho jsme nemluvili s kapelou, která by tak moc stála o první poprockovou ligu. "Kdyby nám to s Nebem nevyšlo, brali bychom to jako životní prohru," říkají členové havířovské skupiny jako jeden muž. S debutem Legosvět jim pomáhal Richard Krajčo z Kryštof, s tou aktuální, Než se rozední, se už představují sami za sebe.

Proč se vlastně jmenujete Nebe? Chcete, aby vaše kariéra pořád stoupala vzhůru?
Štěpán Petrů (kytara): S tím to sice nesouvisí, ale dá se to tak chápat. Měli jsme více názvů. Dříve jsme se jmenovali Caledonia, ale chtěli jsme to změnit na něco kratšího, údernějšího a českého. V okamžiku, kdy jsme to řešili, nás s Petrem nezávisle na sobě napadlo totéž – Nebe. Ostatním klukům se to sice moc nelíbilo, ale nakonec jsme to prosadili. Dneska už si nikdo v kapele na nějaké rozepře ani nevzpomene.

O čem ty rozepře byly?
Petr Harazin (zpěv): Kluci měli obavy, že nás budou škatulkovat jako nějakou křesťanskou kapelu, což se naštěstí nestalo.

Poslechněte si Nebe v Youradiu
Recenze nové desky: Nebe nahráli slušné popové písničky. Chybí jim ale duše

Říkáte, že vaším cílem je uspět a že z neúspěchu máte strach, přitom je to v hudební sféře poměrně častý jev. Spousta muzikantů se po prvním albu ztratí.
Štěpán: Nechtěli jsme natočit druhou desku, o kterou nikdo nebude mít zájem. Pro mě osobně by bylo životní neštěstí, kdyby se to v určitém momentu porouchalo a šlo to zase směrem dolů. Dnes mám ale pocit, že je o nás zájem čím dál větší, máme víc koncertů, víc lidí pod pódiem, hrají nás rádia… Splnili jsme si tak sem, který jsme měli od roku 2005, kdy jsme skupinu založili.

Jaké tedy máte v tomhle směru cíle?
Petr: Chtěli bychom být napsaní na billboardech festivalů tím největším písmem.

Je pravda, že za svůj vzestup vděčíte Richardu Krajčovi z kapely Kryštof, který vám pomáhal s první deskou Legosvět?
Petr: Před třemi lety nám podal pomocnou ruku a my jsme díky tomu měli možnost dostat se do širšího povědomí. Postavil nám základy, nakreslil startovní čáru a my teď po té cestě jdeme.
Štěpán: Nebýt Richarda, tak tady s největší pravděpodobností nesedíme.

Jak na vás Richard Krajčo natrefil?
Petr: Kdysi jsme ho pozvali na křest našeho EP. Kluci ze skupiny Kryštof jsou z Havířova a Ostravy, navíc náš klávesák je bratr saxofonisty Kryštof, takže jsme přes něj získali na Richarda telefon. On na křest dorazil, desku pokřtil, pak jsme si spolu chvilku sedli, povídali jsme si a dal nám svůj e-mail. Potom jsme mu posílali každou věc, kterou jsme natočili, a prosili ho o názor. Po písničce Legosvět nám nabídl pomoc. Doporučil nás jednomu vydavatelství, které ale chtělo, abychom si nejdřív sami natočili desku. Jako kluci z gymplu jsme ni to ale neměli peníze. Richard se postupem času rozhodl, že nám sám pomůže se vším, co se kolem Nebe točilo, od shánění koncertů, rozhovorů až po distribuci do rádií a natáčení alba.

Jak se stavíte k tomu, že vás řada lidí po prvním albu mluvila právě jako o „malých Kryštofech“?
Petr: Kryštof na nás vliv určitě měli. Pro mě byl Richard vždycky vzor, textově i muzikantsky. Do jisté míry jsem se od něj odrazil, ale Nebe bych rozhodně nenazval kopií Kryštofů.

Žijete v Havířově, plánujete tam zůstat, pokud by se vám podařilo vyhnat vaši kariéru opravdu vysoko?
Štěpán: Do budoucna přemýšlíme o přesunu do Prahy. I když jsme v Havířově vyrostli, narážíme na jeho limity. Máme to všude daleko. Za dva roky jsme potkali hodně lidí, kteří jsou na podobné vlně jako my, a ti se většinou koncentrují ve velkých městech, hlavně v Praze. Zatím je to hudba budoucnosti, ale přemýšlíme o tom.

Co děláte mimo kapelu?
Štěpán: Já a bubeník ještě studujeme.
Petr: Já jsem dokončil školu minulý rok, dělal jsem různé brigády. Miluju vaření, a tak jsem chodil do hotelu pomáhat kuchařům s hotelovými snídaněmi, což mě hodně bavilo. V současnosti jsme ale v takové pozici, že to stoprocentně zkouším s kapelou a uvidím, jestli mě uživí. Vůbec nevím, co bych dělal, kdyby Nebe najednou skončilo. Něco bych si asi našel, ale bylo by to pro mě životní zklamání.

Už vás muzika alespoň částečně uživí?
Štěpán: V tomhle ohledu vidíme vzestupnou tendenci. Už nehrajeme jenom za cesťáky. 

Je těžké si najednou říct o větší honorář, když jsou všichni pořadatelé zvyklí, že jim zahrajete za cestu a za pití?
Štěpán: Nakonec to letos dopadlo dobře, máme plné festivalové léto. Myslím, že pořadatelé  vnímají, že jsme v jiné pozici než dřív. Už nejsme bezejmenná kapela, máme v rádiích dva úspěšné singly.
Petr: Myslím, že si zasloužíme se hudbou živit. Práce, energie i peníze, které jsme do ní za těch sedm let vložili, se nám musí vrátit. Když si vzpomenu, o kolik jsmeožebračili naše rodiče, když nám půjčovali na cestu do Prahy, když jsme si chtěli zahrát koncert. Nebo když jsme na Rock for People dostali jako cesťák pětistovku, přitom pronájem dodávky a cesta z Havířova stála šest tisíc korun.
Štěpán: Když nám vyšla první deska Legosvět, bylo nám kolem dvaceti let. V té době už se začal lámat chleba, sami jsme si říkali, že pokud se v horizontu roku a půl nic nestane, musíme hledat nějakou jinou cestu. Pomoc od Richarda tedy přišla v pravý čas.

Vaše aktuální druhé album se jmenuje stejně jako singl Než se rozední, proč?
Štěpán: Symbolizuje naši situaci. Po osmi letech tvrdé práce stojíme a čekáme, jestli se stane to, po čem toužíme. Pojmenovali jsme tak nejdříve desku a podle ní jsme přejmenovali singl.‘
Petr: Písnička se totiž původně jmenovala Zůstal stát. Přejmenovali jsme ji, protože jsme mezi lidmi pod pódiem zaregistrovali chichotání. Zjevně jim spojení zůstal stát evokoval nějakou sexuální narážku.