Napůl povedená korunovace Robbieho Williamse
Dva roky po úspěšném comebacku skupiny Take That je tu floutek Robbie Williams s devátou sólovou deskou Take the Crown. Pokus o návrat na výsluní se mu zdařil jen částečně: některé písničky se určitě dostanou na další Williamsův výběr hitů, některé ale znějí, jako kdyby je vytáhl z repertoáru jiných kapel.
Těžko říct, jestli Robbie Williams dnes lituje toho, že se po skvělém (a veleúspěšném) albu Escapology rozešel se svým do té doby dvorním producentem a spoluautorem Guy Chambersem.
Je pochopitelné, že po čtyřech společných deskách chtěl zkusit něco jiného; faktem ale také je, že úspěch Escapology se mu s následujícími třemi řadovými deskami zopakovat nepodařilo. Zejména poslední nahrávka Reality Killed the Video Star z roku 2009 působila, že Robbie už je jaksi za zenitem (což si ovšem na Kouli nemyslí všichni).
Poslechněte si Robbieho Williamse v YouRadiu
Jenže v roce 2010 se Williams zúčastnil úspěšného comebacku Take That s albem Progress (recenze), což mu zjevně dalo chuť do další práce. Pomoci v ní mu měl producent Jacknife Lee, který pracoval třeba s U2, R.E.M. nebo Bloc Party. Nutno říct, že něco se povedlo na jedničku: s rozhoupaným úvodním singlem Candy totiž Williams dosáhl po osmi letech na zlato v britské hitparádě. Všechen repertoár z desky ale bohuže není ani zdaleka takhle silný.
Williams má samozřejmě pořád zlato v hrdle i nepopiratelné charisma, pořád dokáže psát skvělé texty (Mother was a victim / Father beat the system / By moving bricks to Brixton / And learning how to fix them v Candy nebo Everything I like’s illegal, seductive / Addictive in my world, corrosive, destructive v Hunting For You).
Dovede být vemlouvavý a přesvědčivý napravený hříšník v milostné baladě (Different) nebo naopak pozérský floutek s úsměškem na tváři (Not Like The Others). Nebojí se ani drobných experimentů v mezích zákona, rozjetá Hey Wow Yeah Yeah odzpívaná na pár tónech by na koncertech byla skvělým přídavkem.
Řada jeho nových písniček ale bohužel zní, jako kdyby je člověk slyšel někdy jindy a někde jinde. Ať už se jedná o úvodní syntezátory přeslazenou Be a Boy, nebo o dvojici Hunting for You a Into the Silence, u nichž je podobnost s U2 za hranicí dobrého vkusu.
I přesto je Take the Crown pořád velice slušná poprocková deska. Pokud by ale Robbie chtěl navázat na svoje nejslavnější opusy, neměl by se bát po více než deseti letech vstoupit do stejné řeky a oprášit spolupráci s Guy Chambersem.
Robbie Williams – Take the Crown
Vydavatelství: Island
Celkový čas: 43:42
Seznam skladeb: Be a Boy, Gospel, Candy, Different, Shit On the Radio, All That I Want, Hunting For You, Into The Silence, Hey Wow Yeah Yeah, Not Like The Others, Losers