Mnoho zvířat umí počítat. Některá lépe než člověk!
Každou noc během období páření se žabí samečci středoamerického druhu hvízdalka pěnodějná pustí do hudební produkce ve svém rybníčku, aby celé hodiny do okolí vysílali zprávu o své milostné touze. Hnědí žabáci jsou sotva velcí jako oloupaný pekanový ořech, ale jejich volání je dlouhé a dynamické. Jejich zpěv, který zní dost podobně jako phaser ze Star Treku, končí krátkým, melodickým drnknutím, napsal zpravodajský server The New York Times. To ovšem platí jen do chvíle, než se někde v okolí ozve hlas rivalského žabáka. V takovém případě první žabák přidá na konec svého volání dvě drnknutí místo jednoho. Pokud žabák číslo dvě odpoví stejně, žabák číslo jedna zvýší jejich počet na tři. A tak se neustále trumfují, dokud se jeden nebo druhý nedostane na dechový limit šesti nebo sedmi rychle po sobě následujících drnknutí. Tato akustická žabí přetahovaná je energeticky vyčerpávající, a navíc prodlužované volání s sebou nese riziko přilákání predátorů, jako jsou netopýři. Ovšem samečci nemají na vybranou, musí držet v soutěži krok z jediného prostého důvodu - žabí samičky naslouchají a počítají. A nakonec si zvolí toho samečka, který ze sebe zvládne vyrazit maximální počet štěkavých drnknutí.
Vědci zjistili, že za tímto překvapivě sofistikovaným smyslem pro počty stojí specializované buňky středního mozku těchto obojživelníků, které sčítají zvukové signály a intervaly mezi nimi. „Tyto neurony počítají, kolik bylo správných pulzů, a jsou vysoce selektivní,“ řekl Gary Rose, biolog Utažské univerzity.
Pokud se načasování mezi pulzy byť jen o zlomek sekundy vychýlí z tempa, neurony se nespustí a počítání se přeruší. „A hra tím končí,“ dodal doktor Rose a uvedl: „Je to stejné jako v lidské komunikaci, kde jediná nevhodná poznámka může ukončit celou konverzaci.“
Příběh o žabím neuronovém počítadle je jen jedním příkladem rozsáhlého, dávného a variabilního smyslu pro čísla, který lze v přírodě nalézt. Tento talent podrobně zkoumá například poslední tematické číslo odborného časopisu Philosophical Transactions of the Royal Society B.
Vědci zjistili, že zvířata napříč celým evolučním spektrem mají intenzivní smysl pro množství, kdy jsou schopná rozlišit nejen větší od menšího, anebo více od méně, ale třeba i dvě od čtyř, čtyři od deseti, čtyřicet od šedesáti. Například pavouci z čeledi křižákovitých si počítají, kolik v hedvábném vlákně zabalených kusů kořisti mají v té části pavučiny, jež tvoří jejich spížku. Když vědci experimentálně úlovek odebrali, pavouci strávili hledáním ukradené kořisti v poměru tolik času, kolik jednotlivých položek jim vědci uzmuli, a nikoli podle toho, jak velký byl celkový objem ukradené potravy.
Malé rybky žijí v hejnech, a čím je jejich skupina početnější, tím je statisticky vyšší šance jednotlivých rybek, že uniknou predátorům. V důsledku toho mnoho v houfech žijících rybek dokáže skvěle odhadnout počet.
Živorodky duhové, oblíbený obyvatel akvárií, jsou například jediným pohledem schopné rozlišit rozdíl mezi čtyřmi pavími očky nebo pěti, anebo osmi a deseti, pokud mají možnost rozhodnout se, jestli budou plavat k menší nebo větší skupince. A ještě vytříbenější smysl pro počty vědci zjistili u koljušky tříostné, která je schopná rozlišit šest od sedmi, anebo 18 od 21, což je srovnávací schopnost, kterou by těžko porazili mnozí ptáci, savci a dokonce i lidé.
