Mňága a Žďorp: Hodinový hotel budeme hrát pořád

Nestor české rockové scény, valašskomeziříčská kapela Mňága a žďorp, bude 19. listopadu ve svém domovském Lucerna Music Baru natáčet první koncertní DVD. Jestli bude klub zase tak plný, jak bývá zvykem, můžou se fandové usmívat pod vousy. Budou totiž vědět, že zpěvák kapely Petr Fiala má i spodní prádlo mokré jako plavky. Tedy, sám to o sobě říká...

Mňága a Žďorp už koncertuje více než dvacet let, poprvé se představila v červnu 1987 na Valašském špalíčku. Vzpomínáte si ještě na něco konkrétního ze své premiéry?
Pamatuju si, že jsme hráli šest písniček, víc jsme po dvou měsících existence neměli… A v kapele byli dva saxofonisti, ale na toho druhého už si fakt nepamatuju.

Ve čtvrtek 19. listopadu budete v pražském Lucerna Music Baru natáčet svoje první živé DVD – proč teď, proč tam a kdy vyjde?
Připadá nám, že je na to tak akorát čas. Jsme docela ve formě, dvouhodinový program je v pohodě a Music Bar je naše pražská koncertní adresa, kterou máme rádi. DVD vyjde v průběhu příštího roku, chceme ho pro fanoušky pořádně připravit. 

Dojde i na novinky z chystané desky?
Uvažujeme o jediné nové písničce, ale spíš to bereme jako záznam toho, co bylo a je, než toho, co bude.

Ve svých začátcích jste byli proslulí svými pódiovými uniformami – ať už modrobílými námořnickými oblečky, nebo jako cvičenci v červených trenýrkách a bílých tričkách. Dočkají se lidé v Music Baru nějaké inovace?
Ne, teď už musíme být proslulí pouze svejma písničkama! Samozřejmě, že každý z nás má své „hrací“ kalhoty a „hrací“ tričko, ale nějak zásadně to neprožíváme. Vystupujeme v tom, v čem se cítíme dobře.

Vraťme se ještě k Music Baru jako domovské scéně Mňágy v Praze. Máte ponětí, kolikrát jste tu vystupovali a kdy poprvé? Co se vám na tomhle klubu líbí?
Třicetkrát, čtyřicetkrát? Nevím. Poprvé jsem byl z toho unikátního prostoru docela vykulený. Přesně takové kluby, kde jsou malinké balkony, různá zákoutí, bary a kde je skvěle vidět na kapelu, mám hrozně rád. Kontakt s lidmi je tam pro hudebníky téměř ideální, v publiku je osm set lidí a všem vidíš do očí… Dobrý, ne? A myslím, že i pro diváky je to fajn.

Jaký je váš zdejší teplotní rekord ve stupních Celsia?
Někdy je to vážně mazec. Mokrý je úplně všechno, slipy jsou jako plavky! Já to ale miluju. Pořádně se zpotit zavěšenej u mikrofonu při randálu elektrických kytar, bubnů a za vřeštění saxofonu. To je pro mě ideální … ehm… zaměstnání.

Na závěr tři koncertní nej, zaprvé nejhranější píseň.
Asi Hodinový hotel, ten vznikl úplně na začátku, hrajeme ho pořád a budeme ho hrát furt! Je to parádní písnička a jsem rád, že jsme ji složili my a ne někdo jiný.

Poslechněte si Hodinov ý hotel

http://www.youtube.com/watch?v=A8ePIm4_OxY

Největší průšvih?
To byl pro mě koncert v Electric Ballroom v Londýně. Moc jsem se opil, i když naštěstí až v závěru vystoupení při Martinově sóle v 17B. Dal jsem půl láhve tequily na jeden zátah. Ale i tak jsem stihl nadělat dost škody, bubnoval jsem, protože bubeník Koudyš měl průjem a zůstal na záchodě, motal jsem texty a hrál jsem jiné písničky než kapela. Hrůza!

Nejlepší koncertní zážitek?
Letošní festival Trutnov. Snad poprvé v životě jsem si koncert pouze a jen užíval a vychutnával, neřešil jsem nic, ani odposlechy, ani abychom nepřetáhli čas, jen jsem si zpíval, tančil, pozoroval kámoše z kapely a zpívající publikum. Hezký!