Mike Oldfield se vrací s písničkami. Jednoduchými a skvělými
Složité hudební konstrukce nechal Mike Oldfield na nové desce Man On The Rocks stranou a místo toho nabízí písničky. V důslednosti, s jakou se tu drží formy, připomíná The Beatles, žánrově zase Toto nebo Chrise Reu. Man On The Rocks je album otevřené každému, kdo chce na chvíli zavzpomínat na "staré dobré časy".
Vedle složitých multiinstrumentálních hudebních konstrukcí, kterými se britský skladatel Mike Oldfield proslavil, působí jeho nová deska Man On The Rocks na první poslech jako chudý příbuzný. Zní, jako by si jeden muž s kytarou prozpěvoval do větru a občas se mu do toho omylem připletlo trochu složitější sólo. A dělá to neskutečně chytlavě. Do týdne od prvního poslechu si nebudete prozpěvovat jednu píseň, ale minimálně polovinu alba.
Poslechněte si Mika Oldfielda v Youradiu
Oldfield tu přistupuje k věci zdánlivě prostinké – archetypu popové písně – s důsledností, za kterou by se nestyděli ani The Beatles. S přibývajícími poslechy ale prvotní dojem jednoduchosti výrazně stírá. Nejen že se přeci jen projevuje zdánlivě upozaděný autorův trademark (poznáte ho především v zastřených kytarách), ale ukazuje se, že aby takový prostý song na první dobrou fungoval, je k tomu potřeba řada umně pospojovaných vrstev.
V rámci žánrů se Mike Oldfield nepřibližuje k současnosti blíž než na pár desítek let, drží se v časech svého mládí, kde si je nejjistější, ovšem do šířky se roztahuje poměrně směle. Od jednoduchých akustických popěvků (vstupní Sailing, zrcadlená na druhém konci alba písní Following the Angels) až ke špinavým rockovým odrhovačkám (Nuclear, Chariots, Irene), pevně ukotveným někde mezi Toto, Europe a Chrisem Reou. V jejich společnosti, na přelomu 70. a 80. let, by se Man On The Rocks opravdu cítil jako doma.
Přitom to ale rozhodně není album jen pro fajnšmekry v otrhaných kožených bundách. Právě díky balancování mezi chytlavými melodiemi a vrstevnatými hudebními konstrukcemi je otevřené úplně každému, kdo se chce na chvíli zasnít. Ostatně, v roce svého vydání může posluchači sloužit i jako výborná vstupní brána do časů, které připomíná.
Mike Oldfield je zpátky po šesti letech a je moc dobře, že se vrátil. Jeho letošní novinka sice do hudební historie zářez neudělá, na to se příliš svědomitě vydává za „pouhou hudbu pro radost“, ale pro fanoušky, jež si najde, může při správné náladě zastínit i slavnou desku Tubular Bells, kterou před jednačtyřiceti lety svou kariéru otevřel.
Mike Oldfield – Man On The Rocks
Vydavatelství: Virgin
Celkový čas: 59:32
Seznam skladeb: Sailing, Moonshine, Man On The Rocks, Castaway, Minutes, Dreaming In The Wind, Nuclear, Chariots, Following The Angels, Irene, I Give Myself Away