Michaela hejtuje rozchody
Já teda nevím, jak vy, ale moje rozchody vždycky stojí za to. Snad nikdy jsem se nerozešla v klidu. Takže se ptám - jde to vůbec?
Asi jde. Znám lidi, kteří se stále baví se svými expartnery. A nejen to. Dokonce jsou kamarádi!
To je věc, kterou asi nikdy nepochopím. Tedy ne že bych byla se svými bývalými vyloženě na nože (nebo jo…?), ale kámoši fakt nejsme a nikdy nebudeme. Přece když jsem s někým trávila určitý čas a třeba i domácnost a pak se to rozpadlo (ve zlém), nemůžeme to smáznout, říct si „co jsme si, to jsme si“ a normálně se dál kamarádíčkovat, no ne?
Já prostě nejsem splachovací. Nepamatuju si, co jsem dělala před hodinou, ale na křivdy nezapomínám. A že se jich většinou v předrozchodovém stavu stane dost…
Rozcházení je vždycky peklo. Spousta emocí. Nevyhne se tomu ale asi nikdo (sorry, forever alone lidi). Je dobré to zkusit zvládnout nějak se ctí, i když ne vždy jsou k tomu podmínky. Každopádně rada na závěr: hlavně ze sebe nedělejte blbce a neponižujte se!
