Michaela cestuje: Jak si užít Řím, když na něj máte jen 48 hodin
Máme tu další díl z mé nepravidelné rubriky Michaela cestuje. Dneska vás provedu Římem.
Do Říma jsme s manželem zavítali loni v listopadu na eurovíkendové líbánky. Co to je? Neměli jsme čas na dlouhé líbánky, tak jsme si řekli, že pojedeme aspoň někam do Evropy na prodloužený víkend. Ani jeden jsme nikdy nebyli v italském hlavním městě, a tak jsme se vydali tam.
Letěli jsme na svátek zesnulých, což mi moc krve do žil nepřidalo, ale všechno dobře dopadlo. Co se týče počasí, bylo tam okolo dvaceti stupňů Celsia, takže akorát na bloumání po ulicích, ale občas sprchlo, což moc turisticky příjemné nebylo. Turistů tam bylo docela hodně, ale asi o dost méně než v létě. Jak tedy probíhala naše cesta?
Den první
Po příjezdu (z letiště jsme jeli metrem) a ubytování v centru kousek od Španělských schodů jsme se hned vydali na obhlídku okolí. Byl už večer a naše první kroky mířili k fontáně di Trevi, kterou miluju, hlavně proto, že byla klíčovou v jednom díle Futuramy. Fontánu jsme měli za rohem od ubytování a když jsme tam došli, oněměli jsme nádherou. Tahle historická památka je mnohem větší, než vypadá na fotkách, a je vskutku impozantní. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Zaúřadoval ale hlad, tak jsme se vydali najít nějakou restauraci, kam bychom zašli na večeři. V jedné z bočních ulic jsme si dali skvělou pizzu a víno. V Itálii je dobré, že na skvělou pizzu, případně těstoviny, a víno narazíte na každém rohu. Pak jsme se šli ještě podívat na Pantheon, dali si zmrzlinu a mazali spát.
Den druhý
Ještě před odjezdem mi řekl kamarád, který v Římě byl pár měsíců před námi, že se tahle italská metropole dá projít za jeden den. A měl pravdu.
Od našeho ubytování kousek od Španělských schodů jsme se vydali Piazzu Veneziu, kde se nachází Vittoriano, což je působivý pomník italského krále Viktora Emanuela. Od něj vedou schodiště, která nás zavedla na známý pahorek Kapitol, odkud je úžasný výhled na starobylé římské památky včetně Římského fóra. Kus za ním nás pak čekalo slavné Koloseum. Upřímně, musím říct, že jsem čekala, že z něho budu víc na větvi… Je sice velké, ale menší, než jak jsem si ho představovala. Po cestě zpět jsme se prošli kolem Circo Massima, kde se dřív pořádaly závody koňských spřežení. To bylo nádherné. Představovala jsem si dávné časy a to, jak se lidi na tribunách baví při pohledu na kroužící koně.
V podstatě na každém rohu v Římě narazíte na nějaký zajímavý kostel nebo památku. Kam oko dohlédne, vidí starodávnou ruinu. Fakt. Stačí mít oči otevřené a nasávat atmosféru. My došli až na Piazzu Navonu, kde se nachází krásná fontána Čtyř řek, v níž je zabudován monumentální starověký obelisk. Symbolizuje velké řeky čtyř kontinentů: Ameriky (Río de la Plata), Evropy (Dunaj), Asie (Ganga) a Afriky (Nil). Ještě předtím jsme ale minuli trhy Campo de Fiori, kde se dříve konaly veřejné popravy.
Od Piazzy Navony jsme pokračovali přes Pont Sant Angelo do Vatikánu, kde jsme se chtěli podívat na Sixtýnskou kapli, ale odradila nás očividně několikahodinová fronta a déšť, takže jsme se tam jen prošli po náměstí, dali si kafe a šli zase zpátky do římského centra. Pokud se chcete podívat dovnitř, vyhraďte si na to celý den a běžte si stoupnout do fronty už hodně brzy ráno.
Den jsme zakončili večeří u Pantheonu, což byla vážně nádhera. Seděli jsme na zahrádce restaurace, cpali se pizzou (jak jinak) a koukali na osvícený Pantheon.
Den třetí
V den odletu už jsme měli pohodu. Pršelo, tak jsme si jen skočili na brunch do blízké restaurace, sedli na metro a jeli na letiště. Ciao Italia, zase někdy na viděnou!
