Metallica v Praze: Nostalgie, nářez a Nothing Else Matters
Po loňském nerozumu s experimentálním počinem LuLu přišlo od kapely Metallica velké zadostiučinění. Skupina se totiž rozhodla oprášit své dvacet let staré a komerčně nejúspěšnější "černé" album a v celé jeho délce a kráse s ním znovu vyrazit do světa. Praha měla čest hostit první zastávku celého turné a čtveřici zastihla ve skvělé formě.
„Metalliko, vrať se“, zaznělo mimo jiné na našem serveru v komentářích k recenzi desky LuLu (recenze). Těžce stravitelný kousek nahrála kapela loni s Lou Reedem a jakkoliv se Lars Ulrich po přečtení několika kritických recenzí rozčiloval, že nahrávku vlastně nikdo nepochopil, nakonec on i zbylá trojice udělal vstřícné gesto. Kapela na letošek přislíbila fanouškům to, po čem tajně toužili – Metalliku v jejích nejslavnějších letech.
Jak bude vypadat seznam skladeb? Zahrají slíbené „black album“ roztroušeně v celém setu, nebo v jednom kuse? Na začátku, nebo na konci? Na tyto a další otázky neznal na zaplněném stadionu odpověď nikdo, aneb není nad to, být první zemí celé tour a užít si taky jednou trochu překvapení.
Co se naopak vědělo, že dorazí opravdu hodně lidí – ostatně jako vždy, když tahle legenda přijede do Česka. Tentokrát prý třicet tisíc. Také předskakující Gojira i Machine Head byli ohlášení dopředu a překvapením tak v Synot Tip Areně nebyli oni a bohužel ani mizerný zvuk, který se během jejich produkce linul z pódia.
Možná proto, že se na obřím pódiu objevila s dvacetiminutovým zpožděním, nasadila Metallica hned od úvodní Hit the Lights přímo zběsilé tempo. Riff střídal riff, jedna klasická thrashová vypalovačka druhou, a když James Hetfield výjimečně přepustil zpěv publiku, zlověstné „Master, Master“ zaburácelo celými Vršovicemi.
Tři „mobilní“ členové během hraní pobíhali po rozlehlém pódiu i visutém snake pitu (další návrat do dob Black alba) a Lars Ulrich, jak je jeho zvykem, si k bubnování každou chvíli stoupnul. Celému koncertu dominoval brilantní zvuk; tak akorát nahlas a čitelný stejně jasně v první polovině plochy jako úplně vzadu.
Po několika skladbách z raných let došlo na slibované „black album“. Jistě by se dalo polemizovat, je-li nejlepším albem Metalliky skutečně to, nebo Master of Puppets či snad zcela jiné. Jisté však je, že právě eponymní deska znamenala pro kapelu průlom ze špinavého trashmetalového burácení mezi mainstreamovou metalovou smetánku.
http://www.youtube.com/watch?v=WEL6_SuQCu8
V neposlední řadě dalo černé album život jedné z nejslavnějších balad vůbec, Nothing Else Matters. Do vzduchu v tu chvíli okamžitě vzlétly zapalovače, telefony, foťáky a hlavně spousta nostalgie. Byť už musí James a spol. tuhle píseň nenávidět, byl to skutečně silný moment. Naopak svoje celosvětové poprvé si odbyly hned tři skladby: Struggle Within, Don‘t Tread on Me a My Friend of Misery.
Byť se tou dobou na stadion snesla policejní hodina, zazněla ještě ohnivá Fuel (toho večera jediná „post-Black album“ skladba), za zvuků mohutných detonací One a úplně na závěr Seek & Destroy. Sečteno podtrženo, Metallica v Praze opět předvedla živelné a energické nadstandardní vystoupení. Ale to už je v jejich případě vlastně takový standard, ne?
Metallica
Praha, Synot Tip arena, 7. května 2012
Support: Gojira, Machine Head
Setlist: The Ecstasy of Gold, Hit the Lights, Master of Puppets, The Shortest Straw, For Whom the Bells Tolls, Blackened, The Black Album, The Struggle Within, My Friend of Misery, The God That Failed, Of Wolf And Man, Nothing Else Matters, Through the Never, Don´t Trad On Me, Wherever I May Roam, The Unforgiven, Holier Than Thou, Sad But True, Enter Sandman, Fuel, One, Seek & Destroy