Matěj Ruppert: Novou desku jsme natáčeli v kostele

Matka nemá východisko, tak se jmenuje koncert, který Monkey Business odehrají 20. prosince ve velké Lucerně. Zpěvák Matěj Ruppert v rozhovoru prozrazuje, že jejich speciálním hostem bude zpěvačka Joan Baezová. A taky radí, jak vyzrát na hemeroidy (důležité je nepoužívat příliš často vyhřívané sedačky) a koho volit jako prezidenta (Karla S.).

Ve čtvrtek 20. prosince zahrajete v pražské Lucerně, vystoupení nazýváte titulem Matka nemá východisko. Co tím chcete říct?
Myslím, že jsme tím ani nechtěli říct nic konkrétního. Tuto větu zaslechl Roman Holý na nějakém večírku, kde se nějaký chlap hrozně opil, začal nadávat všem okolo a jeho žena-matka prohlásila, že matka nemá východisko.Kdybych měl mluvit za sebe, myslím si, že úloha matky je na celý život. Často se pak stává, že ta žena nemá východisko, musí partnerovi tolerovat věci, které by za jiných okolností netolerovala. Ale když chce udržet rodinu, musí držet hubu a krok.

Proč jste k tomu názvu přifařili takový šokující plakát (s těhotnou jeptiškou)?
Za prvé je to výtvarně velmi vděčná záležitost. A například já osobně jsem velký nepříznivec římskokatolické církve. Nemám nic proti věřícím, ani proti Bohu. Sám jsem nevěřící, ale ať si každý věří, čemu chce. Ovšem vadí mi, když nějaká instituce radí lidem, jak mají žít a vnucuje jim své názory, přičemž nepřipouští žádný odpor.  Je to také jakési vymezení vůči této militantní organizaci.

Poslechněte si Monkey Business v YouRadiu

Já bych to neviděla tak černě.
Pravda, dnes už církev tak militantní není, už nemá náboje.

Tvrdíte, že koncert bude řešit několik zásadních otázek. Pojďte zkusit některé zodpovědět. Jak vyzrát nad hemeroidy?
Důležité je nepoužívat příliš často vyhřívané sedačky. Nedělat to, co dělám já, že si rád na toaletě čtu, hraju hry a podobně. Je dobré trávit na toaletě co nejméně času, rychle vykonati potřebu a od toho.

Jak nevychovat ze svých dětí nevděčné fakany?
Nejdůležitější je jít dobrým příkladem. Což je zároveň nejtěžší.

Jak svému manželovi správně podržet?
Záleží na tom, co ten manžel vyžaduje a co je manželka ochotná pro něj udělat. Já sám jsem rozvedený.

Špatně držela?
Přesně tak.

Jak si vyvěštit budoucnost z pexesa?
Především se to pexeso musí správně zamíchat a správně rozdat. Balíček vyhodí do vzduchu, a když dopadne na zem, z těch kartiček, co jsou obrácené obrázkem vzhůru, se věští budoucnost.

V tiskových materiálech inzerujete „speciálního hosta z USA“. Kdo to bude?
Bude to Joan Baezová. Nebyli jsme původně stoprocentně ubezpečeni, že dorazí, proto jsme její jméno na plakáty nepsali, ale teď je jisté, že opravdu přijede.

V souvislosti s ní mě napadá, jestli budete dva dny po výročí úmrtí Václava Havla nějak vzpomínat?
Oni dva byli dlouholetí osobní přátelé, takže věřím, že ona na něj jistě vzpomene. Ale nepředpokládám, že se to změní v nějakou uplakanou tryznu. Já byl téměř nekritický Havlův fanoušek, na něj si ale můžeme všichni vzpomenout sami, ten kon. Koncert má být spíš oslava života.

Letos už máte za sebou jednu velkoukoncertní akci, jeli jste turné s PSH. Jaké to bylo?
Vynikající. Celé to začalo tím, že jsme asi před sedmi lety na nějakém slovenském festivalu viděli vystoupení Kontrafaktu, který měl živou kapelu. Od té doby jsme Penerům pořád říkali, ať to udělají taky, a oni o tom časem začali víc přemýšlet. Nakonec kývli pod podmínkou, že my budeme ta živá kapela.

Liší se výrazně vaši fanoušci od těch jejich?
Trochu ano. První dva tři koncerty jsme se vzájemně oťukávali. Jak my na pódiu, tak také fanoušci. Občas si naši fanoušci posteskli, že jsme hráli příliš málo, a stejný pocit možná měli fanoušci PSH. V Praze se to všechno sepnulo, tam se podařil naprosto fantastický koncert, a od té doby to bylo v pohodě.

V příštím roce plánujete vydat album Happiness of Postmodern Age. Můžete ho uvést?
Bude silně římskokatolicky orientované, s velkým důrazem na kleriku. Natáčeli jsme ho v sakristii a bylo u toho užíváno velké množství mešního vína.

A dál?
Bude samozřejmě lepší než naše předchozí desky – jako ostatně vždycky. Skoro dva roky jsme ztratili naprosto marnou snahou napsat české texty. To nevyšlo, takže písničky budou bohužel zase v angličtině. Prostě to neumíme, zkoušeli jsme i oslovit nějaké kamarády, například Dana Bártu, Otu Klempíře nebo Martina Kadnára Rusáka, ale k naší muzice to nesedí.

Blíží se přímá volba prezidenta. Máte už svého favorita?
Karla Schwarzenberga, kterého otevřeně podporuji. Pro mě je to v současné době jeden z mála politiků, kteří mají naprosto čistý štít. Je navíc pohádkově bohatý, a tudíž velice těžko zkorumpovatelný. Když už má někdo dům a vilu, je přeci zbytečné nabízet další vilu.

Přesto se korupce dopouštějí i mnozí bohatí lidé.
Víte, my všichni o korupci neustále mluvíme a odsuzujeme ji, ale všichni se na podílíme, byť třeba v menší míře. Klasický příklad: zastaví policie a vy máte tendenci se nějak vymlouvat, omlouvat, smlouvat, jestli „by to třeba nešlo nějak zařídit.. Dokud tohle budeme dělat, nemůžeme se divit, že naše politická reprezentace uplácí ve velkém. Příležitost dělá zloděje.

Vraťme se ještě k prezidentské volbě. Schwarzenberg je vám tedy sympatický, protože je tak řka nezkorumpovatelný?
Kromě toho je to také člověk s vysokým morálním kreditem, a mít ho v takové vrcholné funkci nás může všechny obohatit. Pochybuji o tom, že nás takto může obohatit člověk, který byl v politické straně z toho důvodu, aby mohl pohodlně vystudovat Vysokou školu ekonomickou.

Mluvíte zřejmě o Janu Fischerovi, v KSČ byl ale také Miloš Zeman.
Tady je třeba rozlišovat. Nevadí mi, že byl Miloš Zeman v komunistické straně, protože tam byl od roku ’68 do roku ’70 a byl ze strany vyhozen a od strany se distancoval. Něco jiného je Jan Fisher, který do strany vstoupil v roce ’80 kvůli vlastnímu prospěchu.

Co si z minulého režimu pamatujete vy?
Mně bylo jedenáct let, když železná opona padla. Byl jsem ještě dítě a ten rozdíl jsem vnímal především skrz materiální věci, takže si například pamatuji, že najednou měsíc nebyl k sehnání toaletní papír.

Měl byste na závěr nějaké poselství pro fanoušky do nového roku?
Moc bych si přál, aby lidé do nového roku vstupovali s optimismem. Rád bych od prvního ledna stopnul skepsi v lidských srdcích a myslích a apelovat na to, ať si lidé uvědomí, že žijeme v jedné z nejkrásnějších dob, jaké jsme v historii kdy prožili.