Markétu Konvičkovou potápí disko a kýčovité texty
Maturantka Markéta Konvičková je na své třetí řadové desce Tablo vyzpívaná a hlasově barevnější, než byla na předchozích nahrávkách. I na Tablu je ale závislá na textech, které jí napíší jiní autoři. A které se ve většině případů potácí někde mezi klišé a kýčem.
Aktuální deskou Tablo, již si prý Markéta Konvičková nadělila k maturitě, pokračuje ve vyhmatávání stylu, kterým se bude ubírat. A ze seznamu je (ostatně stejně jako u předchozího alba Kafe, bar a nikotin) jasné jedno: disko ne! Pokus o moderní zvuk a výplachové tuc-rytmy v kouscích Já jsem tvůj vesmír nebo Smile jsou střelou naprosto mimo terč. Konvičková je doma hlavně v melodických písničkách anebo odbočkách k šansonu v Tak trochu jiná.
Poslechněte si Markétu v Youradiu
Po hudební stránce se povedly skladby Sázka na život od Karla Maříka a Tak trochu jiná Zoli Tótha, jež dokážou nejlépe odhadnout a hlavně využít Markétiny hlasové možnosti. Podobně se jí trefil i Miroslav Bazger písní Jako dva ostrovy. Úplný krok stranou není ani Have You Ever Been Loved kreativního Borise Carloffa.
K nejlépe střiženým skladbám ale patří duet s Danielem Mrózkem Sázka na život. Oba zpěváci k sobě barvou hlasu dobře ladí, překvapením je tady však hlavně Mrózek. Ten oproti svému lacině předloženému „životnímu příběhu“ (dej jeho otci Pánbůh nebe), který jej v Hlasu ČeskoSlovenska posunul tak daleko, dovede vzbudit dokonce i nějakou emoci.
Recenze druhé desky Markéty Konvičkové Kafe, bar a nikotin
Recenze první desky Markéty Konvičkové Na šňůře perel
Jako totální faux pas oproti tomu vyzní poněkud naivní píseň O přátelství a hostujícícm Denisem Lachem. Denis s Markétou se tu vzájemně trumfují v tom, kdo posluchači přednese větší klišé. „Vím, že tu jsi, když hlavu ztrácím a nemusím ti lhát,“ libuje si Konvičková. „Môžeš aj bez vysvetlení so mnou počítať,“ praví Lacho, a nato zas Markéta: „Když mi síly dochází, jen na přátelství pak záleží, ty přicházíš, když všichni odchází.“ „Jenom pravý přítel při tobě stát zůstává,“ zpívají pak ruku v ruce, a člověku by snad málem ukápla slza, kdyby se zrovna nesvíjel na koberci v záchvatu smíchu. Je však pravděpodobné, že na cílovou skupinu zrovna tato prostodušná záležitost z pera Jimiho Cimbaly zafunguje dokonale.
Textová krize pokračuje dílem Petra Šišky Jako dva ostrovy. Devatenáctiletá čerstvá maturantka, co má pravděpodobně zkušenost tak akorát s neuváženým podpisem na studentský kontokorent, se tady těší „až jednou planety spojí nás na dotek, budeme šťastnější bez dluhů, hypoték“ a připojuje srdcervoucí frázi „nemůžeš potopit, co láska spojila, i v dobách přetěžkých mnohé uzdravila“. Tak to dopadá, když se dávno táta od rodiny snaží vcítit do duše nepolíbené dospívající holky.
I když o dospělosti se na albu devatenáctileté Konvičkové ještě rozhodně mluvit nedá, má k ní docela dobře nakročeno. Její hlas zůstává velmi snadno rozpoznatelný, a díky tomu má vynikající startovní pozici. 
Přičtěme k tomu neodolatelný valašský přízvuk (snad ji Praha v tomto ohledu nezkazí) a doufejme, že příště Markétě na stole přistanou texty od autorů, kteří dokáží lépe vyhmátnout, o čem tak mladé holky ve volném čase přemýšlí.
Markéta Konvičková – Tablo
Vydavatelství: EMI
Celkový čas: 53:29
Seznam skladeb: Z ráje jsem utekla, Já jsem tvůj vesmír, Sázka na život, Tak trochu jiná, Have You Ever Been Loved, O přátelství, Smile, Jako dva ostrovy, Za ozvenou, Bye bye, Touhy, The Things We’ll Do, Už couvám, Vánoce v dlani, Cizí světy