Markéta Irglová hledá a nachází. Islandská deska Muna je dokonalá

Krásně vystavěné melodie, pestré aranže, překvapivé momenty, texty inspirované náboženskými motivy a esence čiré krásy, to je druhá deska oscarové zpěvačky Markéty Irglové. Novinka Muna vznikla na Islandu a sálá z ní klid.

Sedm let uplynulo od doby, kdy se Markéta Irglová proslavila hitem Falling Slowly, který nazpívala se svým tehdejším partnerem Glenem Hansardem pro film Once. Bylo jí devatenáct let a její jemný, takřka dětský hlásek působil vedle irského muzikanta mile a něžně, ale hrál spíše druhé housle. Druhá sólová deska Muna, která vychází tři roky po debutu Anar (recenze, znovu u amerického labelu ANTI), však ukazuje, že od té doby vyzrála v autentickou muzikantku, která si umí napsat písničku přesně na míru a navíc se nebojí experimentovat.

Poslechněte si Markétu Irglovou v Youradiu

Muna znamená v islandštině rozvzpomínání a pojednává o hledání vnitřní rovnováhy, již zpěvačka našla na Islandu, kde žije se svým partnerem a producentem Sturlou Thorissonem a roční dcerkou Árveig. Irglová tu opět zve do světa křehkých klavírních melodií, čímž volně navazuje na příjemně romantickou prvotinu. Tentokrát ale nabízí mnohem pestřejší záběr:

Už v úvodní Point of Creation se ozvou křesťanské motivy a nikterak rušivé filosofování o původu člověka. Ano, nahrávka skrývá náboženská témata, koneckonců zpěvačka sama přiznává inspiraci rockovou operou Jesus Christ Superstar či knihou Hovory s Bohem. K tomu, aby se nové písničky dostaly pod kůži, ale není třeba víry. Z hlasu Irglové totiž vyzařuje neuvěřitelný klid a energie. Neprojevuje se ani tak v melodiích jako v harmonii; Muna není deska, kterou si pustíte v rychlosti o pauze na svačinu. Budete s ní chtít trávit zimní večery s hrnkem čaje v rukou. 

„Byla jsem sem seslána bez mapy, celou dobu jsem musela cestu jen tipovat,“ zpívá Markéta v patrně nejvýraznější baladě alba Without a Map, v níž se obrací k Bohu. A nebojí se poloh, které dříve neokusila; třeba šestiminutová Fortune Teller voní orientem, zatímco písnička Gabriel během několika chvil změní tempo a představí zpěvačku téměř jako rockerku. 

Každou písničku se Irglové podařilo výborně vystavět. Všechny zajímavě gradují, a i když zpěvačka nemá skálybořící hlas, dohání to klidnými emocemi tak jako v nenápadném hitu – lovesongu Phoenix. „Nedávej mi květiny, jsou krásné, ale usychají, na rozdíl od lásky, kterou symbolizují,“zpívá tu.

Muna je víc než deska. Je to minisvět, kterým Markéta Irglová provádí a dává si záležet na každém detailu – od milého obalu až po umělecký klip The Leading Bird s paraguayskou tanečnicí v hlavní roli. A když doznějí tóny poslední skladby This Right Here, krásné klavírní zpovědi se sborovým zpěvem na konci, chcete se do toho světa Markéty Irglové vrátit znovu. Je smířlivý, ovšem nikoliv odevzdaný, a pulzuje to v něm. 

Markéta Irglová – Muna
Vydavatelství: ANTI / Indies Scope, Indies Happy Trails
Celková délka: 51:15
Seznam skladeb: Point of Creation, Timme Immemorial, The Leading Bird, Fortune Teller, Without a Map, Remember Who You Are, Mary, Phoenix, Seasons Change, Gabriel, This Right Here