Máme rádi rock říznutý „lidovou notečkou“. Rožmberk to potvrdil

zobrazit fotogalerii

V neděli nad ránem skončil pátý ročník hudebního festivalu České hrady.cz. Poslední kolo téhle putovní akce připadlo na malebný hrad ve stejně malebném jihočeském Rožmberku nad Vltavou. A jaké to tam bylo? Rej masek polekala žena s učitelským hlasem, publikum nadchl Divokej Bill v kombinaci s Čechomorem a i skalní rockeři si užili Chinaski.

Festival otevřel písničkář Jiří Schmitzer. Přibližně v tu dobu jsem sprintovala nahoru do stanového městečka pro zapomenutou peněženku. Překontrolovat si věci před odchodem, toť dobrá rada maminek, myslím na ebenovskou písničku Houston…

Přečtěte si on-line report z festivalu

Po Jiřím Schmitzerovi zahráli bratři Ebenové. Dobrá volba pro začátek festivalu, kdy publikum ještě vnímá dobré a vtipné texty. Marek Eben opět působil mile a potvrdil svou auru „sympaťáka“. V publiku pobíhalo kromě „normálních lidí“ i několik masek, které měly soutěžit o tu nejlepší. Nakonec soutěž proběhla jen v dětské kategorii  – a to dosti zvláštním způsobem. Jedna z organizátorek totiž velmi nepříjemným, echt učitelským hlasem vyzvala všechny děti v maskách, ať přijdou na pódium. Osmělily se jen dvě z nich. Obě tedy dostaly věcné dary a bylo po soutěži.
Masky následovali mladí Sunflower Caravan. Muzika jim šla doslova od ruky, syntezátory kvílely, nešlo nevnímat zápal klávesáka Andyho. Publikum tančilo s vervou.

Areál festivalu se skvěl v celé parádě. Všechny stánky stály na místech a lákaly ke koupi oblečení, šperků a občerstvení všeho druhu. Organizátoři nešetřili toi toikami, což se ukázalo jako velmi prozíravé.
V půl jedné vypukl v podstatě nepřetržitý koncert, trvající až do jedné hodiny v noci. V areálu se totiž hrálo na dvou souběžných stagích: zatímco na jedné se hrálo, na druhém už zvučila další kapela.
Ve skvělé formě se tu předvedli Chinaski. Jejich koncertní tvář je hravější a rockovější než ta, kterou nám předvádějí songy linoucí se z rádia. „Hráli jako zamlada,“ povídali si pak starší rockeři vedle na baru. Jen to podepsat.
Stejnou dávku energie na publikum vychrlila Vypsaná fixa. Frontman Márdi to s publikem umí. Kdo nechtěl „pouze“ křepčit pod pódiem, mohl poslouchat texty songů – i po textařské stránce patří fixa ke špičce.
Táborští Sunshine se rozehřívali pomaleji. Z počátku si jakoby drželi „cool“ odstup, ke konci se do toho ale naštěstí opřeli a frontman Kay poslední skladbu odezpíval sedíc na zátarasu oddělujíc publikum od pódia. 

Sunshine na Kunětické hoře

Největší úspěch tohoto večera ovšem sklidilo exkluzivní společné vystoupení kapel Čechomor a Divokej Bill. I tady v Rožmberku se ukázalo, že lidi prostě mají rádi rock říznutý "lidovou notečkou.“ Všechny nástroje zněly dohromady opravdu velmi působivě, nebudu přehánět, když řeknu, že to byla opravdová pastva pro uši. Jen škoda, že v hezkých harmoniích zaznívaly prostomyslné texty Divokýho Billa. I tak ale byla většina lidí doslova v transu. Inu, proti gustu…

Poslechněte si kombinaci rocku a lidovky v podání Billů a Čechomoru

Jedním z nejkomičtějších momentů večera pak bylo vystoupení hip-hoperské dvojice Vladimira 518 a Hugo Toxxe. Řekni Hugo Toxx, řekni big boss a podobné „cool gangsta“ výzvy zněly z pódia, jak je dobrým zvykem chlapců, nesčetněkrát.  Skupina nadšenců skandovala, co se po nich chtělo, ale velká část spíše rockového publika využila tohle vystoupení jako pauzu na pivo.
Sobotní večer pak zakončili Monkey Bussines. Matěj Ruppert dokazuje, že je showman tělem i duší, největší náboj ale měly „pecky“ starého J.A.R.

Na celém pětidílném festivalu České hrady.cz se ukázalo, že akce velmi dobře těží z obliby „těch našich“ domácích kapel. Nejlépe kytarových. Rožmberské zastávce hrála do karet opravdu krásní příroda a komorní prostředí menší obce pod středověkým hradem. Ideální destinace pro ty, kteří chtějí kulturu zkombinovat s pohybem (do stanového městečka 1,5 km do kopce z centra, na vlakovou zastávku pak 4 km). S tím ovšem také bohužel souvisel jediný větší problém akce: kyvadlová doprava. Zajišťoval ji jeden důchodce v karose, a kdy se jelo? Prostě „až nás bylo hodně.“