Luno: Být šťastný znamená smířit se i s vlastní nedokonalostí

Skvělý akustický set odehrála pražská skupina Luno v polovině ledna v Paláci Akropolis. Teď už je, bez zraněného bubeníka, zpátky na elektrickém turné, na jaro pak plánuje natáčení akustických verzí s Borisem Carloffem. V rozhovoru mluví basák Šmity a zpěvačka Ema Brabcová o vzniku písniček pro aktuální "veselé" EP Lifecycles i o tom, proč se Ema na koncertě rozplakala.

Akustický set v Akropoli pro mě byl asi nejhezčí koncert Luno, který jsem viděla. Výborná energie, netradiční odstíny a aranže, které skladby obnažily na kostru. Kde se vzal nápad představit Luno v téhle poloze?
Šmity: Napadlo nás to už asi před dvěma lety, ale až teď jsme všechno dotáhli do konce. Aranže vycházely z akustické části EP Litato, úpravu smyčců pak měla na starosti Ema.

Během jedné písničky Emě vypověděl službu hlas, byl to docela emotivní moment. Co se vlastně stalo?
Ema: Vypověděl mi hlas, protože jsem se rozbrečela. Rozbrečela jsem se, protože jsem na chvilinku vnímala věci kolem trochu jinak, něco mi jakoby došlo. Když jsem cítila, že se to blíží, měla jsem dvě možnosti: buď to potlačit a být "za profesionála", anebo to na chvilku "pustit". Zvolila jsem druhý přístup a jsem za to ráda. Potřebovala jsem si to dovolit.

„Něco“ se stalo i po koncertě, kdy jste uveřejnili fotku vašeho bubeníka Honzy s rukou v sádře. Co se mu přihodilo a jak to ovlivňuje vaše aktuální koncertování?
Ema: Honza si na sebe trošku nepřiměřenou (bubenickou) ránou vysklil skleněné dveře. Sklo mu přeřízlo dvě šlachy na pravé ruce. Teď má ruku v ortéze, měl by být v pořádku, ale bohužel až v dubnu. Zbytek turné tedy odjedeme s improvizovanym programem, kdy vystoupíme napůl jako Silent Luno a napůl s hostujícím bubeníkem Matyášem Vordou zMandrage a Super Tuzex Bros.

This Is The Fake – nový klip Luna k písničce z předposlední desky Zeroth. "Točili jsme ho v listopadu 2012. Pak ale delší dobu zrál v režisérském šuplíku, takže premiéru má až teď," říká Ema Brabcová.

Proč vlastně nejedete celé turné akusticky?
Šmity: Jednak by to nebylo dost dobře technicky možné, protože k tomu potřebujeme klub s dobrým klavírem a dobrým zvukem, jednak dát takovou sestavu časově dohromady není úplně jednoduché. A v neposlední řadě – hrát celé turné takhle by mě asi úplně nebavilo.

Poslechněte si Luno v Youradiu
Akustické Luno: Skvělý film, od kterého neodrhnete oči ani uši

V doprovodném orchestru s vámi vystoupil i Boris Carloff, který hrál na housle a také na teremin. Je to jednoduché, sehnat takový teremin? Nebo ho má Boris doma?
Ema: Půjčili jsme si ho od Elfyho z kapely The Puppits. Boris se dušoval, že na něj potřebuje alespoň dvě hodiny čas, aby si ho trochu osahal. Faktem ale je, že jakmile jsme ho zapojili, hned na něj bezvadně zahrál. A taky to skvěle vypadalo.

Luno nedávno vydali EP Lifecycles. Tři skladby jsou vaše, tři převzaté. Jaké vazby na převzaté písničky máte? Luno je skladba od kapely Bloc Party, je vaše jméno odvozené od ní?
Ema: Není. Když jsme název vymýšleli, ani jsem nevěděla, že takový song existuje. Ale když už jsme se jmenovali Luno, řekli jsme si, proč neudělat Luno covered by Luno.
Šmity: Fire In Your Heart složil náš kamarád, v podstatě celá sestava Luno nahrávala i původní verzi. Ema to potom jenom přezpívala. Starting Over je pak moje nejoblíbenější písnička od Black Lips, se kterými jsem absolvoval nesčetně koncertů jako zvukař, ale oni ji naživo neradi hrají. Tak jsem si řekl, že když ne oni, tak my.

Lifecycles se mi zdá jako jedna z nejradostnějších desek Luno, snad i díky jasnějším konturám písniček Fire In Your Heart a Starting Over. Vnímáte to tak i vy?
Ema: To je samozřejmě na každém posluchači. Ale Fire In Your Heart a Starting Over jsou i pro mě dost radostné písničky. A taky se mi dobře zpívají.

Líbí se mi taky název/hříčka singlu Come and Fail, a to nejen díky podobnosti s názvem učebnice angličtiny. Je inspirovaná nějakou konkrétní událostí, pocitem?
Ema: No jasně. Neumím – a myslím, že nejsem sama – moc příjímat to, že dělám chyby, zvlášť v některých oblastech. Konkrétních událostí a pocitů viny, těch už bylo. A nedělám si iluze, že žádné další nebudou. Faktem ale je, že aby mohl být člověk šťastný, musí se smířit i s tím, že není dokonalý.

Loni na podzim si Luno zahrálo před Hurts či Placebo. Měli jste možnost se s kapelami setkat, mluvit s nimi? Nebo to byly prostě jen další z řady „větších“ koncertů?
Šmity: Setkali jsme se jenom s bubeníkem Placebo Stevem Forrestem, se kterým jsem se seznámil už loni v Londýně. Vydržel sledovat náš koncert z balkonu a pak jsme mu museli shánět papírky.

Jaké má Luno plány na jaro a léto?
Šmity: Na jaro plánujeme studiovou session s Borisem Carloffem, na které zaznamenáme skladby v aranžích právě proběhlých akustických koncertů.