Lenka Dusilová: Díky synovi neplýtvám energii na věci, které za to nestojí

Lenka Dusilová, která nové album V hodině smrti točila z části těhotná, z části jako čerstvá matka, nyní prožívá šťastné období. „Přestala jsem se pouštět do konfrontací, které nejsou důležité,“ říká. V rozhovoru také otevřeně popisuje, jako to bylo rodit doma a jak ji byrokracie „donutila“ lhát.

Angažujete se pro iniciativu Rodit, žít a umírat. O co přesně jde?
Iniciativa má rozpoutat dialog o možnosti vzniku primární péče pro ženy, které chtějí rodit jinde než v nemocnici. Měla by fungovat také jako osvěta v tom smyslu, že porod je přirozený proces, nikoliv patologická záležitost. Sekundární péče doktorů má nastupovat až ve chvíli, kdy je to nutné. Pokud žena nemá těhotenství rizikové, měl by jí systém poskytovat více možností, aby mohla rodit v klidu. Nejsem ale člověk, který za touto iniciativou přímo stojí. Jen ji podporuji. 

Vy jste rodila doma?
Ano. Skoro všochni si o mně myslí, že jsem pošetilá. I přesto, že jsem rodila s porodní asistentkou, která mě celé těhotenství sledovala.

Takže jste si domácí porod naplánovala?
Neplánovala jsem ho. Chtěla jsem rodit v nemocnici, porod se ale v určitou chvíli rozeběhl velmi rychle a dobře, takže jsem se rozhodla pro tuto variantu. Myslím si, že jsem udělala to nejlepší, co jsem za daných okolností udělat mohla. 

Poslechněte si Lenku Dusilovou v Youradiu

Mám také dítě a pro mě je to nepředstavitelné už z toho důvodu, že v nemocnici se v podstatě nemusíte o nic starat. Je to svým způsobem hotel, kde vám uvaří, vyperou. To doma asi moc nefunguje. Měla jste vůbec čas po porodu odpočívat?
Taky jsem se toho trochu obávala. Dostala jsem ale doporučení na jednu dámu, která za mnou přijela a dva dny mi vařila velmi zdravá jídla, pomohla mi s manipulací s dítětem, pomáhaly mi i kamarádky. Pomalu jsem pak získala sebejistotu. Byla to pro mě hodně silná zkušenost.

Kdybyste čekala druhé dítě, volila byste stejnou cestu?
Nevím. Ráda bych hledala střední cestu, ale ta u nás bohužel zatím ještě není. Rozhodně nechci riskovat život dítěte a uvědomuji si, že úplné odstřižení lékařské péče není zodpovědné řešení. Myslím si, že ženy by měly rodit na místě, kde mají dostatek času a klidu, a nemusí to být vyloženě v doktorském prostředí. Zároveň by to mělo být pro případ nečekaných událostí v dosahu lékařů. Někdo potřebuje pro klid rodit v nemocnici, někdo zase ne. Nejsem odborník, ale věřím tomu, že když je matka vystresovaná, může to mít negativní dopad i na samotná porod. Je důležité na toto téma mluvit, otevřít debatu. Před porodem jsem třeba vůbec netušila, že porodní asistentky u domácích porodů vůbec nemohou legálně asistovat. Hrozí jim za to milionové pokuty. 

Zákon ale přece domácí porody povoluje.
Ano, žena podle zákona může rodit doma. Ale stát jí k tomu neposkytuje odbornou péči. Netušila jsem ani, že pokud si platím zdravotní pojištění, můžu odjet rodit do jiného evropského státu, který má jiná pravidla a jiné možnosti porodnického systému. 

Jaký máte vztah k lékařům? Měla jste s nimi v průběhu těhotenství špatnou zkušenost?
Mám k nim respekt. Hodně mi v těhotenství pomáhali. Teď se ale trochu bojím, že jdu příliš s kůží na trh, že mě to může ohrozit a že se někteří dokroři naštvou. Já ale jen vyjadřuji své pocity a určitě nejsem jediná žena, která to tak cítí. 

Dostala jste se někdy kvůli domácímu porodu do nepříjemné situace?
Když jsem šla svého syna přihlásit na matriku, musela jsem řešit nestandardní požadavky. Cítila jsem se zastrašená a oslabená, takže jsem se obrátila na právničku, která zastupuje porodní asistentky v Česku. Ta mi konfrontaci pomohla vyřešit bez velkého humbuku. 

O co přesně šlo?
Zajímalo je, jakým způsobem a kde se můj syn narodil, zajímalo je, kdo byl u porodu přítomen. 

Pokud vám dobře rozumím, porodní asistentka byla u vašeho porodu nelegálně. Takže jste ji musela „prásknout“ nebo naopak „zatlouct“?
Přesně tak. Nechtěla jsem ji prásknout, takže jsem ji nikde nejmenovala. V prvním rozhovoru po porodu pro Reflex jsem řekla, že jsem rodila sama doma, což nebyla pravda. Za prvé bych to v životě nedokázala a za druhé bych si nikdy takovou pošetilost nedovolila. Nejsem blázen. Potom jsme se s porodní asistentkou domluvily, že o tom budu otevřeně mluvit, ale nebudu ji jmenovat. Úřady mě ale vmanipulovaly do situace, že buď ji prozradím, anebo budu lhát. 

V čem vás mateřství změnilo?
Cítím se hodně šťastná. Přestala jsem se pouštět do konfrontací, které nejsou důležité. Když vidím, že se na mě dítě směje, dodává mi to obrovskou energii, kterou mi přijde líto plýtvat na něco, co za to nestojí. Přestože se občas cítím unavená, stoupá mi kondice a v krátkých intervalech, kdy dítě spí, jsem schopná udělat spoustu práce, kterou bych jinak odkládala. Rozhodně méně prokrastinuji.

Report ze křtu alba: Skříp, prásk. V hodině smrti Lenky Dusilové se plnil bobřík odvahy

Nedávno jste vydala album V hodině smrti, které jste točila z části v těhotenství, z části coby čerstvá matka. Musela jste režim nahrávání přizpůsobit svému aktuálnímu stavu?
Poprvé v životě jsem natočila spoluautorské album, takže mi kolegové často přinesli hotové skladby. Cítila jsem se více jako interpretka, což mi hodně ulehčilo práci. Studio Sono v Nouzově, kde jsme natáčeli, má navíc velmi příjemné ubytovací zázemí. Pokaždé jsem tedy s sebou měla kamarádku nebo chůvu, která mi s miminkem pomáhala, abych mohla pracovat a zároveň abych ho mohla mít na blízku.

Kdy jste psala písničky na album?
Fragmenty jsem sbírala v době před těhotenstvím i během něj. Zas tolik písniček ale není mých, některé jsou Beaty Hlavenkové. Tětivu nebo Epitaf měla v šuplíku, hodně se mi líbily. 

Deska obsahuje tři duety. Na kterém z nich se vám nejpříjemněji pracovalo?
Každý z nich je úplně jiný, má jiné charisma, z každého jdou jiné emoce. Davida Kollera znám, vím, jak s ním práce funguje. David nahrál i bicí, kladl důraz na rytmiku a na energii. Justin Lavash je pro mě srdeční záležitostí. Cítím ho jako hudebního bratra, zvláštně souzníme. Dana Bártu požádal spoluhráč z Baromantiky Patrik Karpentski, jestli by pro nás dva napsal text. Zpívat Danův text byla zajímavá zkušenost, ze všech duetů asi nejtěžší, protože Dan je zkušený zpěvák a má hodně vědecké myšlení. Bylo zajímavé vidět, jak mě skrze onen text vnímá.

Je jeho vnímání vás „správné“?
Rozhodně je to také jedna z mých podob.