Kytarové indie pořád jede. Kensington jsou živoucí důkaz

I náhodný kolemjdoucí musel včera v Rock Café ocenit, že norští Kensington drží publikum v pohybu tak samozřejmě, jako kdyby byl parket permanentně pod slabým elektrickým proudem. Jejich koncert fungoval jako skvělé dobití baterek.

Role uvnitř kapely Kensington jsou očividně jasně dané – Eloi Youseff káže hlasem s barvou Eltona Johna, Caleba Followilla či dokonce Darona Malakiana, zatímco kytarista Casper Starrveld sympaticky hecuje lidi k akci. Jejich nenucenou reakci odměňují spokojené úsměvy Youseffa i Starrvelda spolu s hláškou: „Skáčete skvěle, to u nás doma moc k vidění není.“

Symbióza alb a koncertů šlape Kensington výborně. Rytmické We Are Young nebo Words You Don´t Know dokážou rozhýbat jak tělo posluchače u počítače, tak zvědavce postávajícího mimo žhnoucí fanouškovský kotel na koncertě. Svěží kytary rozsvěcují každodenními starostmi zastřenou mysl a dávají pocit, že další den se jim člověk dokáže postavit s daleko větší lehkostí. Klasické kytarové indie zjevně dokáže kouzlit i v době, kdy už není v módě.

Završit patnáctitrackový set nepříliš známou a vesměs instrumentální skladbou Perfect Family Day znamenalo velkolepý ending v tom nejlepším slova smyslu. Vedle uznávaného singlu Streets, který koncert definitivně uzavřel, se přijetí publikem nedá až tak srovnávat. Tajemná kytarovka ale čiší natolik ryzí pochmurností, že tvoří skvělý kontrast jinak optimistického repertoáru.

Zárukou hlubokého a dlouhotrvajícího zážitku Kensington zatím zřejmě nejsou. Ovšem zprostředkovat příjemný koncert, který dokáže dobít baterky, jednoznačně umí. Přestože styl, ke kterému se hlásí, se mnohdy považuje za přežitý.

Kensington
Praha, Rock Café, 28. ledna 2015
Support: Holden Caulfield