Kudykam událostí je, i když oživuje Komenského

Měla by to být kulturní událost roku, minimálně divadelní událost této sezony. Kudykam Michala Horáčka a Petra Hapky v těchto dnech opanoval Státní operu v Praze. Za nemalé vstupné nabízí nevšední zážitek, ať už budete představení hodnotit nekriticky, nebo s výhradami k dílu autorů, kterých by si nevážil jen barbar. Událost to určitě je.

Několikrát během představení člověka napadne, že něco podobného už četl nebo před mnoha a mnoha lety viděl ve „starém dobrém“ Rokoku v Komenského Labyrintu světa a ráji srdce. Ale proč ne – hledání smyslu života je věčné téma. Martin (u Komenského Poutník) se v pokojíku penziónu Svět setkává s Kudykamem (Všezvěd Všudybud), kterého si přivolá otázkami kudy a kam se má vydat. Souhlasí, že mu jeho průvodce pomůže najít výtah ze suterénu do vyšších pater Světa, kam dospěl Martinův strýc. Bude to aspoň do přízemí?

Muzikál, nebo lyrikál? Divákovi je to jedno
Podle autorů to má být lyrikál. Nový žánr, který zatím není ve slovníku, ale možná jednoho dne bude, jak říká Michal Horáček. Není třeba se tím trápit, Kudykam je prostě líbivý muzikál ve verších. Pozorný posluchač musí Horáčka obdivovat, jak umně a neotřele dovede poskládat verše ze slov zdánlivě nesouvisejících, ale většinou znějících malebně, někdy dokonce vtipně, což vyvolá smích v publiku. A že namáhají posluchačovu fantazii, to vůbec nevadí. Není ale možné nepostřehnout, že místy jde autor libreta až mírně za hranici dobrého vkusu a diváka může napadnout srovnání s leporelem pro nejmenší. Určitě si mohl také odpustit rým tětivy / imperativy, který posluchače zatáhne za ucho.
S námahou se také domýšlíme, proč režisér Dodo Gombár nechal filozofa Kanta, který je Martinovým společníkem při cestování, předvést gymnastickou hvězdu…

Vyhrávají to staré hity
Nejspokojenější je milovník Michala Horáčka a Petra Hapky při známých hitech V penziónu Svět, parafrázi S cizím mužem v cizím pokoji příjemně interpretované Cizí ženou Naďou Válovou, Rozeznávám ve skvělém podání Pozorovatele Františka Segrado nebo Buřty, pivo, nenávist. Může to být hlavně proto, že zkrátka máme rádi „ty své písničky“, ale třeba to svědčí o tom, že mimořádná dvojice umělců lepší dílka než tato nesložila. Ale teprve čas ukáže, zda se hitem nestane i lecjaká z nových písní, které v Kudykamu zazněly…
Někomu mohou trochu vadit také málo známé hlasy interpretů, které nedosahují úrovně Müllera, Kocába nebo Hapky. Vždyť ne náhodou v závěrečné písni vybraných představení hostují třeba Karel Gott nebo Jaromír Nohavica – to není nic jiného než komerční tah.

Poslechněte si píseň Hladiny

Nad všemi čněli Kassai a Čapka
Filip Čapka v roli Štamgasta nám znovu připomněl, jak talentovaný a stále málo využívaný to je herec, a naznačil, jak by mu slušela hlavní postava Martina, kterou ztvárnil poněkud nepřesvědčivě Jan Maxián, herec s tváří pohádkového prince. Po setkání s výborným Jaromírem Dulavou jako Strýcem mohl Maxián vystoupit z hereckého suterénu přece jen výš než pouze do přízemí… Povzdechnete si: jak by si Čapka pochutnal na roli nejistého, tápajícího poutníka! Jistě by happyendovou scénu, setkání Martina a Martiny (Jana Stryková), oprostil od zbytečného patosu a odlehčil ji svou roztomilou naivitou, kterou známe z jiných jeho rolí. Nebo to Michal Horáček přesně takhle opravdu zamýšlel?
Naštěstí nás vysvobodí závěrečná píseň Tante cose da veder´. Čapkovi se vyrovnal a díky šíři a pestrosti role ho ještě předčil její interpret, strhující Kudykam Csongor Kassai. Těžko si lze v této roli představit někoho vhodnějšího než tohoto faustovsky sžíravého Slováka maďarského původu.

Poslechněte si Tante cose da veder´ v podání Vojtěcha Dyka

Téměř tři hodiny jsou moc
Odpověď na otázku, zda Kukykam patří na velkou scénu Státní opery, dává už samotná originální prostorná scéna, která nás zavede do penziónu Svět, ale také do ulic, kde jsou vysoké domy, krámy a kde projíždějí tramvaje. Není to megalomanie, i když by se představení jistě dalo inscenovat v menších divadelních prostorách. Ale proč, když to má být událost divadelní sezony? Megalomanštější je skoro tříhodinová délka představení, které údajně obsahuje, stejně jako náš letopočet, přesně 2009 veršů. Coby bonus lze přidat další rým: Dvě hodiny se bavím / třetí už spíš nudím.

Horáček + Hapka: Kudykam
16. 11. 2009, Státní opera, Praha
Hrají a zpívají: Csongor Kassai, Jan Maxián, Jana Stryková, Filip Čapka, Jaromír Dulava, Věra Nerušilová, František Segrado, Naďa Válová a další
Režie: Dodo Gombár
Scénická hudba: Ondřej Brzobohatý
Scénografie: Michaela Hořejší
Choreografie: Pavel Strouhal