Kozí příběh: Shrekův chudý příbuzný

Jedním z nejnavštěvovanějších filmů v českých kinech je v současné době Kozí příběh. Tvůrce Jan Tománek si na sebe vzal nelehký úkol vytvořit 3D animovaný rodinný film, a to jako alternativu obřím americkým produkcím. V této prvotině se záměr příliš nezdařil, ale entuziasmus tvůrců je zřejmý a potenciál na lepší snímek tu nejspíš je.

Prostředí středověké Prahy v sobě skrývá velký potenciál, vždyť pražské pověsti a legendy jsou plné tajemna, magických příběhů, krve a lidských vášní. Prostředí samo je ve filmu zobrazeno výtvarně zajímavě, působivé jsou zejména kulisy a architektura, často zahalená mlžnými opary a viděna jakoby „rybím okem“. Specifické kouzlo Prahy, za kterým  proudí davy turistů dnes a denně, je tu zachyceno s věrohodností a šarmem (i když občas jako by z filmu vykoukla snaha o nábor cestovní kanceláře). Do tohoto prostředí však přicházejí postavy, které bohužel onen šarm postrádají.

Kozí příběh Foto www.kozipribeh.cz

Vytvořit zajímavé a hlavně sympatické lidské figury je ve světě 3D animace oříšek. Snaha o realismus vyznívá nepřirozeně a „roboticky“ , proto se tvůrci ve většině případů uchylují k nadsázce a expresivitě.
U Jana Tománka a jeho filmu Kozí příběh je vidět zřetelná snaha o výraz  podobný klasickým loutkám (zejména vliv Velíškových či Klimtových figur je patrný), ovšem výsledkem této snahy jsou poměrně neestetické a disproporční osoby. U vedlejších postav a především u postav záporných tato ohyzdnost není na škodu, ovšem pokud ani hlavní postavy, s nimiž má divák děj prožít, nepůsobí příliš sympaticky, pak tvůrce zbytečně ztrácí body. V tomto ohledu zvláště zaráží hlavní ženská postava Máca, která má zřejmě představovat typ sexbomby, avšak je to podivně stavěná ženská s naddimenzovanými ňadry a nehezkou tváří (a její charakter je vykreslen víceméně jen neustálým pohihňáváním). Stejně tak postava Kuby, hlavního hrdiny příběhu, je nemastná neslaná (ještě že má Kuba s sebou tu vtipnou Kozu, takovou českou paralelu k Shrekovu oslíku).  Osobitosti postavám nepřidá ani způsob animace, který je jako podle jednoho mustru, postrádá větší herecké nuance a občas je animace vyloženě nezdařená (animátoři si příliš nelámou hlavu s lidskou či zvířecí anatomií, oblečení sem tam zaleze do těla a podobně.

Slabý scénář, nezlvádnutá dramaturgie
Stejně rozpačitě působí i příběh samotný, což je největší škoda. U animovaného filmu divák odpustí

Kozí příběh Foto www.kozipribeh.cz

nevýrazné výtvarno, drobné logické chyby či animátorská škobrtnutí, pokud se podaří vystavět silný příběh. Silnější motiv (zajímavější než hlavní love story venkovánka Kuby a kypré Mácy, narušovaný žárlivou kozou, která si na svého pána dělá přímo manželské nároky) se objevuje v dějové lince o mistru Hanušovi a stavbě orloje, kdy se začíná rozehrávat zajímavý příběh o nevědomé křivdě a následnému „pádu do ďáblových osidel“ zhrzeného učně Matěje. Ovšem i tento motiv nakonec vyšumí do prázdna. A tak tu měrou vrchovatou ožívají nešvary a slabiny českého filmu obecně: slabý scénář, nezvládnutá dramaturgie,  nevýrazní hlavní hrdinové a tendence  rozmělňovat spád příběhu v různých odbočkách, které působí sice hezky samy o sobě, ale příliš nepřispívají k celku.
Na druhé straně pozornost drží občasné vtipné hlášky a dabing předních českých herců (Matěj Hádek, Jiří Lábus, Mahulena Bočanová, Viktor Preiss a další), kteří byli schopni své postavy vybavit dávkou životnosti, stejně jako už výše zmiňované atmosférické jevy a malebnost zákoutí, pokřivená estetika pražských ulic…, a také samotná snaha tvůrce o dosáhnutí nedosažitelné mety.

Kozí příběh
ČR, 2008
Autor: Jan Tománek
Dabing: Matěj Hádek, Jiří Lábus, Mahulena Bočanová a další