Kolowrat: Pobít se, utéct, ale hlavně milovat
Jednu z nejsilnějších československých desek letošního roku vydala košická skupina Kolowrat. Pobiť sa/utiecť je generační výpověď plná pochybností, ale taky nevídaně nepatetické důvěry v lásku. Naživo skupinu uslyšíme 29. listopadu v pražském klubu Pilot.
Kdyby existovala československá soutěž o nejzajímavější texty na téma "pochybnosti, každodenní vnitřní souboje a touha po obyčejném životě v harmonii", pak by na plné čáře vyhrál náš soused. Po melancholickém debutu Bad Karma Boy, druhém albu zasmušilých kazatelů Korben Dallas či dalších zápiscích neúnavných hledačů pravdy Živých kvetů je tu se svou třetí deskou Pobiť sa/Utéct košická kapela Kolowrat.
Poslechněte si Kolowrat v Youradiu
Pro Kolowrat je typická špinavá clona z kytary a bicích a pozorné texty frontmana Rasťo Rusnáka. Skrz epické (a pro českou scénu netypicky věcné) příběhy dokáže popsat věci tak blízké a konkrétní, že stačí jenom zavřít oči a místo košických ulic a postav s anonymními tvářemi si představit známé – lidi, místa, věci.
Ať už vypráví o nesmělé Niky, která už vie koho by chcela, ale keď má ist za ním s nejakou vecou/má problém s rečou, o neschopnosti překročit vlastní stín (za každým zlým dom robíš hrubé čiary/je to hromosvod na všetko čo sa nepodarí), o tom, že stojí za to dát se nejistou cestou (tam dole je to všetko čisté, rovné a presné, ale to my nie sme) nebo naopak o drobném štěstí všedního rána (mám rád ked ideme spolu/chvilu krokom, chvilu behom), zní to, jako kdybychom poslouchali soundtrack k některé z etap vlastního života.
Je to tak trochu paradox, protože Rusnákův hlas je všechno jen ne osobní; výrazně zastřený a zesiluje pro Kolowrat tak typické napětí. Možná i to je důvod, proč jeho písničky působí výrazněji depresivně, než jak o nich přemýšlí sama kapela. „S podobnými charakteristikami se pravidelně setkávám už roky, takže chápu, že to asi nebude jen tak. Za svůj jsem tenhle názor ale nikdy nepřijal. Na Slovensku jsou veselé texty pomalu doktrínou, kterou když nedodržíš, tak jsi underground. Naše písničky se tu hodnotí rovnou jako depka. Já ale na Pobíť sa/Utiect snad až na Divné camino a Nepokoj v hlave a tele žádný zmar ani depku nevidím,“ tvrdí Rusnák.
Ať už si v Rusnákových příbězích najde každý svou paralelu, faktem je, že oproti dvěma předchozím albům – Slnko je vo veži z roku 2009 a o tři roky staršímu debutu Vrany sa vracajú – zní nový Kolowrat popověji. Je to práce producenta Erika Horáka ze spřátelené taneční kapely Noisecut, kterému se indierockové skladby Kolowratu podařilo protkat jemnými elektronickými odkazy.
„Erika jsme vnímali spíš jako člověka, který nás zná, ví, co hrajeme a jak hudbu cítíme. On ji samozřejmě vnímá víc popově a byly i chvíle, kdy jsme si museli ujasňovat hranice, ale právě tady je důležité to, s kým pracujete. Na výsledku musí záležet oběma stranám, a v tom jsme se nezmýlili,“ vysvětluje Rusnák.
V kombinaci s Rusnákovou poetikou působí Horákovy zásahy místy až strašidelně krásně. Skvěle vyšla na desce hlavně kombinace nekompromisního Divného camina s hostující trumpetou a Ráno, ráno, jedné 
z nejhezčích osudových písniček roku. Jako když se po průtrži mražen vyčistí vzduch a najednou je zase prostor pro vnímání každodenních drobností.
Kolowrat na své nové desce poukazuje, že nikdy není pozdě zkusit nové cesty, a když se to zrovna nepovede? Pak je tu ještě jedna varianta, na kterou se nesmí rezignovat za žádných okolností: Nezáleží, do kterých dverí s v kročil/kolko slz ti prúdom premyje oči/to jediné, čo nesmie nikdy skončiť/je láska.
Kolowrat – Pobiť sa/utiecť
Vydavatelství: Slnko Records
Seznam skladeb: Zabi páva, Niky už vie, Zámok v porceláne, Divné Camino, Ráno ráno, Lucerna, To my nie sme, Nepokoj v hlave a v tele, Zobudiť sa ráno vo včerajších šatách