Koho vidět (a slyšet) před tím, než umřete? Čokovoko!
Programové hudební neumětelství a amatérství je v dobách internetu častým jevem, protože bizarnosti si díky sociálním sítím často najdou dost fanoušků. A není řeč jen o poslední dobou populární dětské trojce LuŠtěLa. Příkladem je totiž i skupina Čokovoko, brněnská dvojice holek rapujících komické texty do samplů vykradených ze všech myslitelných žánrů. Svůj divný kabaret předvedly Čokovoko v pražském Rock Café.
Čokovoko jsou fenomén. Dvě dívky oblečené v bizarních kostýmech (velká většina byla vyvedena v leopardích vzorech, stejně jako pozadí jejich webovek) se podivně zmítají (cosi mezi kreací krále večera diskotéky v sedmé třídě na škole v přírodě a tancem svatého Víta) a do jednoduchých smyček recitují, spíše než rapují, se silným brněnským přízvukem podivné básničky.
Spousta lidí je asi musí nenávidět. Parodují cokoliv, co je napadne, naivisticky přímým způsobem. Když někoho nemají rády (ať už je to Daniel Landa, Eva Pilarová nebo trampové), neargumentují – zesměšňují. Z hudebního hlediska vlastně nic neumějí, ale včera na ně přesto přišlo plné Rock Café.
Poslechněte si, jak Čokovoko zpívají o Evě
Poslechněte si, co mají Čokovoko rády
Ono vlastně není divu. Čokovoko jsou mnohem přístupnější než třeba podobným způsobem obskurní Audiofenky (těm by totiž možná někdo s přimhouřenýma očima uvěřil, že dělají umění).
Většina jejich textů útočí na první signální soustavu a jen občas máte pocit, že se za prvoplánově legračními rýmy skrývá nějaké hlubší sdělení. Jenže těžko učit, kdy jsou texty Čokovoko jen pubertální přisprostlé rýmovačky, a kdy už znepokojivá sonda do duše mladé ženy vyrůstající v postmoderním velko… ehm, městě.
Ale ono je to ale vlastně jedno. Když je totiž vidíte poprvé, náramně se pobavíte. Ano, přestože vím, že napodruhé už opakovaný vtip nebude takovým vtipem, nemohu si pomoci: kdybych měl sestavit seznam českých kapel, které byste měli vidět, než umřete, Čokovoko budou rozhodně na předních místech.
Čokovoko
Praha, Rock Café, 27. února 2010