Klára Vytisková z Toxique: Oblečení si vybírám podle písniček v rádiu

Přestože jí tmavé brýle zakrývají půlku obličeje, díky výraznému líčení a ještě výraznějšímu outfitu ji poznáte na sto metrů. S Klárou Vytiskovou (26), zpěvačkou kapely Toxique, jsme ale kromě image a módy mluvili třeba i o cestování. Věděli jste, že Čínané mají zakázáno tancovat na veřejnosti?

Nedávno skončil další ročník Code:Mode, kterého se účastnili i Toxique. Co jste vystavovali?
Se Studiem Najbrt jsme udělali docela velkou kolekci merche. Měli jsme tam naše vinyly ve tvaru šestihranu, trička, placky, tašky, plyšáky Toxíky, lepící pásky… Bylo toho fakt hodně. A byla to super akce!

Takže sis zahrála na prodavačku, čímž sis splnila svůj dětský sen.
To je pravda. Znáš to, rodiče ti dají nějaké vyřazené peníze, ty si z písku uděláš čaj nebo kafe a dealuješ se svejma kámoškama nebo kámošema.

Zmínila jsi šestiúhelník. Tento tvar jste použili jednak na obalu vaší poslední desky Outlet People, ale také v novém klipu Field Lines. Můžeme ho tedy chápat jako vaše nové logo?
Dalo by se to tak říct. Podobný šestihran – akorát ve žlutočerné barvě – většinou označuje něco toxického. Z toho to celé vzniklo. Náš je ale černobílý, protože kluci v kapele mají teorii, že jsem barvoslepá a úplně jasno mám jenom v bílé a černé. (směje se)

Zmíněný klip vyznívá velmi optimisticky. Platí totéž také o celkovém rozpoložení Toxique?
Depkař mezi námi není. Spousta věcí nás samozřejmě štve, ale to je nadruhou stranu celkem inspirativní. Totální děs je třeba naše popová scéna, kde Slavíky dostávají lidé v průměru kolem padesáti. Hned vedle, na Slovensku, je věkový průměr vítězů asi 26 let. Slováci jsou v popu dost daleko. Naštěstí je teď u nás hodně zajímavých nových kapel a zpěváků a situace se bude zlepšovat. Jo, to je výzva!

Toxique – Field Lines

Teď tvoje oblíbené téma, oblečení a móda. Kde neustále bereš inspiraci?
Já mám tyhle „divný“ věci ráda odmalička. V první řadě mě ale inspiruje muzika. Večer chci někam vyrazit, tak si pustím nahlas rádio a podle daný písničky si vyberu oblečení. Navíc jsem úchylná na divadelní kostýmy. Ty ale po Praze moc nenosím a mám je doma schované v krabicích.Celkově mám ráda věci, které mají nějaký příběh. Nejen second handy s oblečením, ale třeba i bazary se starým nádobím.

Toxique – Shout

Máš ty věci kam dávat?
V tom je trochu problém. Navíc můj manžel je bubeník, má doma spoustu svých věcí, takže občas bojujeme s místem. Naštěstí máme dost velký byt.

Přechodem z debutové desky k Outlet People jsi z rozverných barev a hravosti přešla až někam ke sci-fi outfitu. To je celkem radikální změna.
Hodně to vychází z muziky, takže je možné, že na další desce přijdeme s něčím úplně jiným. Baví nás dělat kolem každé desky takový balíček. Scéna, muzika, show.

Kromě image jste se znatelně posunuli také stylově, směrem k elektropopu. Jitka Charvátová, s níž jsme dělali rozhovor nedávno, se přiznala k inspiraci u La Roux či Robyn. Kde se inspirujete vy?
Každý jsme vyrůstali na něčem jiném. Momentálně ale máme rádi třeba The XX, hodně nás baví severská a britská produkce, třeba Florence And the Machine, Ellie Goulding, Alphabeat nebo Oh Land. Při finišování desky jsme dost frčeli na Passion Pit, Ladyhawk nebo Fever Ray.

Nechybí ti teď na pódiu tvoje sofa?
Ani ne. Sofa stále funguje u mě doma. A na pódiu  mám teď takovou věc, jak jinak než ve tvaru šestihranu, na kterou si můžu sednout. Bohužel nemá opěrátko, takže není tolik pohodlná.

O Toxique se mluví jako o spojce mezi popem a alternativou. Jak to cítíte vy osobně?
Tady u nás to tak asi bude. Ale když jsme hráli v Anglii nebo ve Francii, zapadli jsme jako úplně mainstreamová kapela.

Toxique – eBay

Zahráli jste si mimo jiné na Expu v Šanghaji. Jak se vám v Číně líbilo?
Zážitky jsou vcelku rozpačité. Šanghaj vypadá jako New York, ale totálně nesvobodný. Nikam dál jsme se podívat nestihli, lidi, kteří zůstávali dýl, nám ale pak říkali, že je posadili do autobusů a odvezli do rádoby typické čínské vesnice pro turisty. Číňani si dávají velký pozor na to, jak před světem vypadají.
Jako publikum jsou ale hrozně vděční. Když jsme tam měli český den, byli úplně nadšení. Akorát mají na veřejnosti zákaz tancování.

To snad ne.
No vážně. Kdykoliv se tam začal někdo vrtět v bocích, seběhli se k němu policajti a hned: „Ty ty ty, to nesmíš!“

Takže nějaké punkové mejdany v Číně asi nehrozí.
Na jedné takové akci jsme se byli podívat a samozřejmě tam bylo několik oficírů v uniformách, kteří hlídali, co se na místě děje.
Taky mě pobavilo, jak tam všechno „fejkujou“, i sami sebe. Vyrobili třeba napodobeniny propagačních předmětů Expa a už během výstavy je před vchodem prodávali za polovinu ceny.

Z Číny zpátky do Prahy. Toxique letos dostali nominace na dvaAnděly, ale oba dva vám vyfoukli Nightwork. Jaký na ně máze názor?
My jsme s klukama kamarádi. S Vojtou Dykem jsem chodila nagympl a podle mě je to jeden z našich nejlepších zpěváků. Produkce Nightwork ale není můj šálek čaje. Jejich vítězství samozřejmě odráží český mainstreamový vkus, tak to prostě je.

Jak to vypadá s tvými dalšími projekty, například Montage?
Montage teď nefunguje. Měla jsem toho fakt hodně a zjistila jsem, že tohle tříštění energií není úplně dobrý. Zatím jsem dala Montage stopku a uvidíme, co bude dál.

Montage – King Or Queen

Ale v Medúze pokračuješ.
Pokračuju. Od ledna máme nové krásné studio a snažíme se hrát věci, které nás zajímají. Zkrátka se snažíme nedbat jen na tlačenky velkých firem a bereme věci, které s dramaturgem Pavlem Kučerou považujeme za kvalitní.

Mohlo by se zdát, že Toxique = Klára Vytisková. Jsi v popředí, jsi nejvíc vidět, navíc vystupuješ v televizi. Nežárlí na tebe kluci?
Jsem v kapele jediná holka, navíc zpěvačka, takže se to dalo trochu čekat. Kluci naštěstí nejsou přehnaní egouši a tohle neřeší. Jsem ale radši, když se o nás mluví jako o kapele. Vilouš (klávesista Viliam Béreš, pozn. red.) měl přijít na rozhovor taky, ale nakonec nemohl, tak jsem tu teda zase sama. (směje se)