Klára Issová: Člověk se učí překonávat sám sebe i za cenu, že se mu něco nepovede
Klára Issová se svěřila, jaké bylo natáčení filmu Všechno nebo nic. Mrkněte se.
Jak byste popsala Vandu, postavu, kterou hrajete ve filmu Všechno nebo nic?
Je to krásná baba, vědomá si svého půvabu, a nebojí se jej použít ve vztahu k mužům. Máme z ní pocit, že má vše „na háku“, ale přitom jsou její vztahy taky dost komplikované. Působí, že je otevřená, rozhodně říká, co si myslí, ale zároveň tím maskuje svou vnitřní křehkost. Občas něco „plácne“ a je jí jedno, jak to dopadne, nebo to spíš nedomyslí. Je živelná a ohnivá. Chce si užívat života a všem to taky předhazuje a myslí si, že by to tak měli mít všichni. Okolí má pocit, že nemá problémy, že chlapy neřeší, že je lehkovážná, ale skutečnost je taková, že je mnohem citlivější, než se zdá.
Když jste se dozvěděla, že máte hrát Vandu, zaujala vás ta postava?
Byla jsem na konkurzu u Marty Ferencové a Evy Urbaníkové a už tam se mi líbily dialogy, které jsme z filmu zkoušely. Když jsem si poté přečetla scénář, tak jsem se u něj moc bavila a přečetla ho na jeden zátah. To je pro mě dobré znamení. Další věc je, že jsem dostala možnost vyzkoušet si něco, co jsem zatím ve filmu nedělala – komedii. Věděla jsem, že to pro mě bude výzva, tohoto žánru jsem se bála, ale já ráda zkouším nové věci. Člověk se učí překonávat sám sebe i za cenu,
že se mu něco nepovede.
Teď, když jste si to zkusila, jste ráda, že jste do projektu šla?
Samozřejmě, člověk se pořád učí a tohle byla skvělá škola. Často jsem propadala panice, že to bude hrůza, a pak si zas říkala, že jde o …, že je potřeba si to užít a zkoušet si neustále hrát. Taky jsem poznala nové kolegy. S Táňou Pauhofovou a Ľubošem Kostelným jsme hráli nejlepší kamarády, společně vytvářeli tyto situace, každý úplně jiný svou povahou, ale snažili se udělat pro film maximum. Nejvíc vděčná jsem za Martu Ferencovou, naši režisérku. Skvěle nás vedla a pomáhala nám. Pro komedii má neuvěřitelný cit a dokázala nás dobře vyladit do postav a udržet jejich charakter. Navíc ji miluju jako člověka, Marta je přátelská, vtipná, moudrá. Věděla přesně, co chce, a trpělivě nás vedla, i když nám to někdy pekelně nešlo.
Ve filmu jsou dvě ústřední postavy. Vanda je živelná, co na srdci, to na jazyku. Linda je rozvážnější, opatrnější. Která z těchto žen jste více vy?
Až tak, jak je Vanda vykreslená ve scénáři, tak taková já nejsem. Spíše jsem hloubavější, přemýšlivější, ale umím být otevřená a extrovertní mezi lidmi a v prostředí, kde to dobře znám.
Při natáčení jste se na place potkala i s Ondrou Sokolem. Jak se vám spolu hrálo? Scénář vám předepisoval
i intimnější scény…
S Ondrou to bylo fajn, vždycky mě bavil svými vtípky, které ze sebe tak nějak neustále trousí. Na to, že jsem ho před natáčením vůbec neznala, jsem si ho moc oblíbila. Snažili jsme se, tedy režisérka Marta se snažila, aby každá milostná scéna ve scénáři byla jiná. Ta naše by měla působit zábavně. A samozřejmě je to o tom, že ti lidé se znají celý život a najednou v nich propukne něco, čemu se bránili. Takže je to oba semele a vůbec se nekontrolují. Jdou do toho naplno.
Je to komické a v něčem i roztomilé a dojemné.
Když si vzpomenete na natáčení, která scéna vás nejvíc pobavila?
Byla tam spousta hezkých momentů, ale nejraději vzpomínám na hromadné scény na zahradě, kde se sešli kompletně všichni herci. Několikrát jsme se taky potkaly se Zuzkou Kronerovou, kterou velmi obdivuju. Nejen její herectví, ale i lehkost, se kterou přistupuje k životu, je moc zábavná. Výjimečné a extrémní byly taky zimní dotáčky. Na Slovensku na horách bylo nádherně. Ten první den byl šílený stejně jako ve scénáři. Scéna vyšla opravdu tak, jak měla, protože jsme měli vymrznout na lanovce, a my jsme tam opravdu málem umrzli. Počasí nám skutečně hodně pomohlo. Takovou kosu jsme ještě nezažili. Měli jsme vlasy a řasy od jinovatky, mně se na lanovce spustila krev z nosu… Venku opravdu nebyl nikdo, jen my filmaři, kteří samozřejmě vždycky všechno musí vydržet. Pak jsme ale měli za odměnu další tři dny azurové nebe, vyjeli jsme
na vrcholky hor a tam bylo nádherně. Užili jsme si to.