Kato z Prago Union: Jsem úchyl přes slovní hříčky

Už dávno se u nás žádné hiphopové desce takhle nedařilo. Tisícikusový náklad alba Dezorient Express vykoupili fandové kapely Prago Union během dvou dnů, cédéčko se chvíli drželo na pátém místě žebříčku prodeje a příznivci rappera Kata jsou nadšení z další várky nápadů a slovních hříček. Jak se Katovi, duši Prago Union, žije, kde bere nápady a s kým by jednou rád spolupracoval? O tom mluvil ve svérázném rozhovoru pro Koulí.

Nové desce Prago Union Dezorient Express se daří výborně, první náklad byl téměř okamžitě vyprodán. Jak si stojí momentálně?
Nevím. Přiznám se, že to moc nesleduju, protože jsem nečekal, že by se Dezorient Express mohl nějak extra prodávat. Takže jsem sice jako by překvapenej, ale spíš mě zajímá feedback na samotnou muziku. Každopádně tenhle týden jsme, myslím, pátí v žebříčku IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu, v tomto týdnu ale deska klesla na 24. místo, pozn. red.), což jde.
Ale jak říkám, není to mým cílem ani motivací. Jsem za to rád, ale nehodlám se přetrhnout nebo ze sebe dělat šaška, abych prodával o pět desek týdně víc. Spíš chci, aby se Dezorient Express dostal k lidem.

Četl jsi nějaké recenze? Máš vůči nim nějaké výtky? Nebo je naopak něco, co tě potěšilo?
Čet jsem je, no. Nebudu hodnotit ničí práci. To, co jsem čet, bylo objektivní, argumentama podložený, názorem zajištěný. Nemám proti tomu nic, možná nějakej korektor by tomu vytknul čárky (směje se).

Trvalo pět let, než nové album spatřilo světlo světa. Co dělá rapper, když zrovna není na stagi nebo ve studiu?
My jsme po vydání HDP (debutová deska Prago Union vyšla v roce 2005, pozn. red.) hráli, objeli jsme celou republiku, všude jsme byli dvakrát, takže bychom mohli lidi nasrat, kdybychom jeli potřetí. Potřetí nás už teda nikdo ani moc nezval, takže jsem asi před rokem a třičtvrtě zase zalezl do studia a makal na nové desce. Mimo jiné jsem věděl, že až budou nový pecky, bude zase důvod jezdit.

Narážím na to, že se ve svých textech dost často zmiňuješ o potyčkách s úřadem práce. Je to vyloženě osobní zkušenost, nebo zprostředkovaná přes kamarády?
Na úřadě práce jsem byl taky samozřejmě xkrát, ale přes den chodím normálně do práce. Žiju úplně normální život jako každej, takže i na pracák se dostanu asi tak jako každej.

Poslechněte si Myšlenkovej pochod od Prago Union

Jaká je tvoje běžná práce?
Textař, toho času v reklamě. Ale dělal jsem třeba i pro různý časopisy, například Bbarák nebo Autocar. Od konce střední školy jsem dělal jenom muziku, protože první deska se starou partou nám vyšla o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem a to, co následovalo, mě dost zaměstnávalo.
Když potom po pěti šesti letech přišlo na to, že si musím najít práci, abych mohl dělat muziku tak, jak chci, zjistil jsem, že vlastně už umím jenom psát ty svý nesmysly. Hledal jsem teda v podobnejch vodách. Co do řemesla mi reklamka pomáhá držet se v kondici a myslím, že tuhle práci jde dělat i tak, aby se člověk nemusel stydět, když pak někde vidí nebo slyší její výsledek.

Co jsi studoval, než ses dal na dráhu v „showbizu“?
Střední průmyslovou školu. Strojárnu. Odmalička jsem chtěl bejt autodesignér, ale muzika si mě odvála sama. Odmala jsem hrál na kytaru, zpíval ve sboru, v punkový kapele, dělal "DJe". Hudba se mi tak nějak pletla do cesty, až jsme se do sebe zakoukali.

Jsi považován za nejlepšího lyrika u nás, co ty a čeština na střední škole?
Jsem spíš samorost. Ale s češtinou jsem asi nikdy neměl zásadní problém, kromě letopočtů a fakt v literatuře. Ve slohu jsem ale byl zběhlej už od základky. Jedna z mála věcí, ze kterejch jsem měl jedničky během víceméně celý školní docházky.

Říkáš, že i v reklamce člověk může pracovat tak, aby se pak za svoji práci venku nemusel stydět. Neprotiřečí si pak některé tvoje texty – třeba Svobodu si koupíš jenom za prachy – s tím, že člověk, který vymýšlí reklamní slogany, se živí napomáháním konzumu?
Nemyslim, lidi mají svoji hlavu a konzumu napomáhají úplně jiný věci. Je to řemeslo, který nějakým způsobem trochu ovládám.
Člověk by měl dělat, co ho baví a k čemu má buňky. Často jsem taky nadával na tupost některejch reklam, takhle můžu alespoň přispět k nějaký změně. Je to navíc můj prostředek, jak mít volný ruce k tomu, abych mohl dělat muziku, jakou chci, a nebyl na ní finančně závislej.
Necejtím se jako otrok nadnárodní společnosti. Když se mi něco nelíbí, řeknu to, když se mi tam nelíbí, jdu pryč. Žádnej filozofickej rozpor v tom nevidím. Zpočátku jsem to taky řešil, ale jak jsem poznal zákulisí, uviděl jsem obrovskej rozdíl mezi ním a představama, který jsem o tom měl vytvořený bůhví odkud. Jako když protestuješ proti globalizaci a rozbíjíš výlohy u McDonalda.

Poslechněte si track Dezorient Express

Kde hledáš pro svoji práci nebo hudbu inspiraci? Pořádná slovní zásoba se nedá vybudovat jenom někde na ulici. Čteš? Sleduješ média?
Jsem úchyl přes slovní hříčky. Když někdo mluví, okamžitě slyším všemožný významy toho, co říká. A je to pořád horší – ve smyslu, že už to je to asi občas moc. Jinak jsem ale vždycky nad vším dost dumal. I jsem leccos přečet´, ale nemůžu říct, že bych byl neúnavnej čtenář.
Čtu radši literaturu faktu, zajímá mě třeba fyzika a vesmír. Baví mě nad tím žasnout a hledat věci, který mi můžou něco říct i o světě tady dole. S tím souvisí i různý jiný filozofie pohledu na věc. Jinak si samozřejmě udržuju jakejs takejs přehled, jak v muzice, tak i ve zprávách.

Na novém albu rapuješ, že v novinách přeskakuješ politiku a válku, je to pravda? Byl jsi volit?
Českou politiku většinou vynechávám, ale samosebou chci vědět o tom důležitým. Volil jsem zatím snad vždycky, s jednou nebo dvěma výjimkami, to když jsem to zaspal (směje se).

Vraťme se k muzice. Je na naší hiphopové scéně někdo, kdo tě baví, textově naplňuje?
Poslední dobou už je to lepší. Celkově tu ale myslím chybí kapely, který by to dělaly po svým. Všichni si najeli nějakej styl a z toho ne a ne slézt.
Já osobně přilnul k hip hopu i proto, že to byl jedinej hudební žánr, kde jsi mohl mluvit, o čem jsi chtěl. Zatím si ale převážná část místní scény vytvořila svůj svět ve světě a s ním i nesmyslný mantinely v tom, o čem se mluvit může a o čem ne. Nebo to tak alespoň působí. Je přece smutný, když obsah hudby, která má nějakým způsobem reflektovat realitu, i když třeba pomocí metafory, je člověku zvenčí někdy až k smíchu. Protože dřív než MC jsi taky "člověk zevnitř".
Rozhodně tu ale jsou kapely, který se to snažej nabourat. Třeba BPM, Pio Squad, De Zrechts, Inside Kru nebo James Cole.

Jak vůbec vznikla tvoje spolupráce s BPM na jejich druhé desce?
Líbila se mi první deska BPM, měl jsem radost, že někdo udělal něco osobitýho, ač je na ní slyšet, kolik jim v tu dobu bylo let. A když jsme se potkali, zjistil jsem, že si rozumíme, vyplynulo z toho hostování a Paulie Gerand (z BPM, pozn,.red.) mi dal základ beatu k tracku Dezorient Express na moji desku.

Proč jsi přestal dělat s DJ Skuplou, který s tebou Prago Union zakládal?
Jsou to osobní důvody, nejsme ve při, ačkoliv prasata občas jsme (směje se). Když se vidíme, zahrajem fotbálek, pokecáme, ale z mnoha důvodů bylo duševně hygieničtější spolu minimálně na čas přestat pracovat. Nedělalo to dbrotu. Dál asi netřeba rozebírat.

Na nové desce sis dělal až na výjimky beaty sám. Zdá se mi, že Maro je spíš koncertní DJ, který

naskočil do rozjetého vlaku se jménem Prago Union.
Neměl jsem v plánu dělat sám celou desku, ale vyvrbilo se to tak. Maro je v první řadě výbornej DJ. Je v Prago Union především proto, že skvěle skrečuje, ale taky proto, že si rozumíme na lidský úrovni. A navíc je samostatnej. Když měl udělat skreče, tak je udělal, dones a já s nima nemusel dělat žádný veletoče, abych je do tracků zasadil. Maro naskrečoval celou desku, není jenom koncertní DJ. A dělal taky základy dvou beatů (Rozcvička a Apropó).

Na rozdíl od HDP nejsou na Dezorient Expressu žádní hosté. Proč?
Měl jsem vymyšleno, koho bych si jako případnýho hosta představoval, ale vždycky se nechám vést písničku. Když v ní má bejt host, musí to písničce něco přinášet.

S kým bys rád spolupracoval na dalších projektech?
S kýmkoliv, s kým by nás to bavilo a byla z toho dobrá muzika. Ze zahraničních interpretů mi ještě chybí jeden sen – udělat si pecku s KRS-Onem, toho ale není možný zastihnout. Premiera mi vyfouk Rytmus, ale třeba i právě s Rytmusem bych pecku udělat chtěl. Jeho deska Bangoro se mi velice líbí, je to podle mýho jedno z nejlepších alb, co tady vyšlo. Když se člověk přenese přes vulgarismy, co ho uhoděj do očí a do uší jako první, je to super deska. Tu novou jsem neslyšel celou, ale Rytmusův vývoj mi přijde logickej, furt si jede to, co chce. Něco bych chtěl udělat i s MC Restem. To je můj kámoš, výbornej freestyle.

Překvapuje mě, že bys chtěl dělat s Rytmusem. Nejde vaše tvorba trochu proti sobě?
To je přesně ten důvod, proč bych s ním chtěl něco udělat. Nehledě na to, že se známe dávno před tím, než vznikla deska Bengoro. Jsme spolu v pohodě, takže lidsky by to nebylo umělý. Naopak, bylo by to zajímavý, právě proto, protože náš výstup je diametrálně odlišnej.

Když už jsme na Slovensku, kdo dál stojí za zmínku, koho si rád poslechneš?
Na Slovensku je spousta dobrejch part, Vec – klasika, Modré hory, Peťo Tázok, Sedláci. Pak samozřejmě Moja Reč, to jsou zaprvý super týpci, zadruhý dělaj skvělou muziku. Závidim jim, že toho dokážou dělat tolik a přitom si drží vysokej standard. Líbilo se mi už jejich první demo nahraný s živou kapelou, který teď snad dokonce vydávají zpětně.

Asi čtyři roky zpátky říkal, že dělat hip hop s živou kapelou je nesmysl.
Je to nesmysl pro mě. V mým věku je problém dát dohromady kapelu; buď s ní musíš bejt od střední školy, nebo ty muzikanty musíš zaplatit. Ani jedno z toho se mě momentálně netýká, to je ta největší překážka. Navíc najít kapelu, která bude umět hrát hiphop, taky není lehký.
Ale vůbec bych se tomu nebránil, dokonce včera jsem s jedním kamarádem, který se pro to nadchnul, bavil. Ale zatím mám jenom bicí (směje se).

Jaké jsou tvoje další plány na příštích pět let?
Blázníš? Nejsem plánovací typ, jsem rád, že jsem ze sebe Dezorient Express konečně vypotil. Rozhodně bych chtěl, aby příští deska netrvala pět let, to je, co se muziky týče, můj největší plán. Nemůžu nic slibovat, protože to nezáleží úplně na mně. Jsem jen hlásná trouba něčeho, co skrze mě promlouvá. Rozhodně se ale pokusím udržet se dál ve tvořivým stavu mysli.