Rozhovor s Kateřinou Winterovou: Jak se jí hrála filmová role, když je zvyklá na divadlo?
Herečka Národního divadla Kateřina Winterová se v roli Tomanovy ženy Pesly stala dokonalým mixem zaryté komunistky a buržoazní paničky a ženy, pro kterou jsou komunistické ideje a společenské postavení nad vlastní dítě i život. Režisér Ondřej Trojan ji obsadil na doporučení castingové režisérky Petry Svarinské a dnes si nemůže tento nápad vynachválit. „Kateřina Winterová byla pro mě jako filmová herečka neznámá a tudíž podobně tajemná jako postava, kterou ztvárnila. Líbilo se mi, že je to takové sveřepé tintítko a trochu rozklepaná špičková herečka, což podporovalo její zakrývanou labilitu. V roli Pesly je dokonalá,“ říká Trojan k volbě představitelky hlavní ženské role svého nového filmu Toman.
Kateřino, víte proč si na roli Pesly Tomanové vybral režisér Ondřej Trojan právě vás?
Ondřej hledal herečku podobnou reálné Pesle Tomanové. Castingová agentura mě nabídla, a i když nejsem známá filmová herečka, tak v tom Ondřej viděl jisté plus. A já se mu náramně hodila. To bude tím obočím, myslím, že říkal…
Takže jak probíhal casting?
Žádný nebyl. To se mi málokdy stalo. Z castingovky mi napsali, že mě chce sám Ondřej Trojan do filmu, ale že jsme na tu roli dvě. Tak jsem to hodila za hlavu s tím, že je to tak velká a krásná role, že na ni nebudu vůbec myslet. Jestli má být, tak bude. No a pak jsem byla někde v Dánsku a volali, že je Pesla moje. Prostě jen tak, bez castingu a hereckýho stresu. Tak takhle krásně mi začala spolupráce s Ondřejem Trojanem. Dobré, ne?
Jaké byly začátky, když jste se vůbec neznali? Sedli jste si pracovně hned, nebo jste si na sebe museli zvyknout?
Ondřej tím, jak přesně ví, co chce, a jedná úplně přímo a na rovinu a má velkou autoritu, může působit někdy arogantně. Já prý působím na lidi podobně. Asi tím, že nevím, co přesně chci, ale mám svůj názor. Tak myslím, že v tomhle jsme si sedli. Já taky nedokážu moc předstírat. Ze začátku jsem měla pocit, že mě pozoruje, že mě zkoumá, protože jsem byla, podle mého, vlastně trochu sázka na nejistotu. Ale už na společných kamerovkách s Jirkou Macháčkem myslím Ondřej cítil, díky našemu společnému humoru, že by to mohlo fungovat. A pak bylo hrozně krásné, když mi někdy ze začátku natáčení řekl, jak je rád, že si mě vybral. Nebrala jsem to jako poklonu, ale jako fakt, že jsme si sedli a můžeme spolu vytvořit to, co chce. Dost mě to potěšilo.
Vzpomenete si, co vám Ondřej říkal na place nejčastěji?
Vzpomenu. „Nejsme na divadle!“ Jsem divadelní herečka, dvacet let hraju v Národním a ta mimika naskakuje automaticky. Takže ano, říkal mi třeba: „Tady je blízký detail, není potřeba to vyjadřovat mimikou, kamera to vidí v tvých očích.“ A já jsem za všechny tyhle připomínky byla ráda, protože to plátno je neúprosný.
Kdo byla Pesla Tomanová?
O Pesle existuje velmi málo záznamů, na rozdíl třeba od Tomanovy milenky a sekretářky Třískalové. Pesla byla zarytou komunistkou, která si však dokázala užívat jako buržoazní panička všech výhod postavení ženy šéfa zahraniční rozvědky. Její muž jí zřejmě nedovoloval být ničím jiným než reprezentativní ženou v domácnosti. Jejich vztah byl napnutý a podle mého lehce patologický. On ji podváděl, ona to věděla, ale nechtěli jít od sebe. Ona se o práci svého muže nezajímala a on dával přednost kariéře. Přemýšlela jsem, co s postavou, o které nic moc nevíme, když okolo jsou postavy, o kterých se toho naopak ví hodně. S Ondřejem jsme si řekli, že když je původem Polka, mohla by mít trochu přízvuk. Ve scénáři se jazyky v poválečném světě prolínají, je tam slovenština, ruština, maďarština, angličtina, tak jsme se domluvili, že to zkusíme. Takže já jsem si vymyslela, jak to herečky dělají, aby byly zajímavé, že Peslu ztvárním, mimo jiné, i takhle.
Zdeňka Tomana, hlavní postavu filmu a vašeho muže, hraje Jiří Macháček. Jak se vám spolu točilo?
Tam byl jediný problém. My jsme si s Jirkou sedli hned, ale jak jsme oba naladění na stejný humor a děláme pořád vtipy, tak to byla druhá připomínka, kterou mi Ondřej během natáčení dával. Jestli to už není moc komedie. Když jsem nastoupila na natáčení, tak jsem se Jirky ptala, když je do role Tomana obsazený on, jestli to budeme hrát spíš jako komedii, nebo je to pro něj naopak protiúkol. Netušila jsem, jakým směrem se natáčení povede, a neodvážila jsem se zeptat Ondřeje, aby mi tu roli ještě nesebral. Jirkovo obsazení pro mě bylo totiž překvapující, ale úplně jsem ho chápala. On je Tomanovi jednak strašně podobný a pak má v sobě hlavně sílu utáhnout i takovou roli.
S Macháčkem jste ve filmu poměrně často v posteli. Jak se vám hrály postelové scény?
Ve scénáři, když přišly postelové scény, tak jsem je jen tak rychle přečetla a řekla si, jo, to bude v pohodě. Ale pak přišlo natáčení a já jsem zjistila, že to nebude až tak v pohodě. Je tam herec, kterého moc neznáš, režisér, kterého vůbec neznáš, štáb, máš prádlo, které jakože nemáš… Ale Ondra věděl, že jsem nezkušená postelová herečka, tak udělal na place hezkou atmosféru „pro Káťu“. Mluvil potichu a rozhodl se, že mě ani Jiřího nebude trápit a ani ho vlastně nezajímalo natočit s náma superpostelovku. Ta Pesla prostě strašně toužila po dítěti a to bez sexu jaksi nejde . Zato já jsem jim zničila záběr, když jsem si při ostré klapce začala nevědomky shrnovat dolů šaty, aby jako nebylo nic vidět. „Ty se oblíkáš, místo aby ses svlíkala, “ syčel za kamerou Ondřej.
Jaké bylo manželství Pesly a Tomana?
On v ní viděl nějakou kotvu, matku, ale zároveň se k ní choval strašně, podváděl ji. Možná i proto po ní pak v Tel Avivu pojmenoval křídlo univerzity, protože mu musela strašně chybět. Zajímavé je, že on sám o ní moc nemluvil, jako by chtěl svou rodinu chránit. Když o ni přišel, tak tu kotvu ve svém rozháraném životě ztratil. To jsou takové ty patologické vztahy. Pesla, jak nebyla zatažená do jeho světa, tak se s ní mohl možná cítit uvolněně.
Dovedete si představit sebe na místě Pesly Tomanové?
Ne, na to nechci ani pomyslet. Ale snažím se to pochopit. Masy lidí byly po válce tak zničené, že v té ideologii hledali oporu. „Pojďme se spojit a znovu všechno vybudovat.“ Oni nevěděli, že už tenkrát začal ta obrovská manipulace. Nevím, co bych dělala na jejich místě. Ale to, co přišlo hned potom, to už museli vidět a museli vnímat, že není správné. Aby někomu, kdo celý život pracoval, všechno sebrali a ještě ho zavřeli, a že to dělali sousedi sousedům, to už je otázka té pokroucenosti doby a slabého charakteru jednotlivců i té rudé strany.
