Kašpar Hauser: 7 podivných věcí o muži, který se stal největší nevyřešenou záhadou 19. století
Setkali jste se už v životě s někým, kdo na vás působil, jako by se narodil na jiné planetě? Jasně, možná si řeknete, že každý druhý. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století ale žil chlapec, jehož zjevení i celý jeho příběh nepřipadal záhadný jen jednomu nebo několika málo lidem, ale dosud z něj mrazí v zádech snad všem, kdo o něm slyšeli. Kdo to byl a co na něm bylo tak výjimečného?
- Nikdo neví, odkud přišel. V květnu roku 1828 se objevil na náměstí v Norimberku chlapec v obnošeném oblečení a děravých botách. Vypadal dezorientovaně, špatně chodil a nesouvisle něco blábolil. Našly se u něj dva dopisy. Jeden prý napsal chudý nádeník, který ho vychoval a nyní ho posílá do Norimberku, aby se ho ujal tamní jízdní regiment, a druhý údajně napsala jeho matka a obsahoval datum Kašparova narození a informaci o tom, kdo je jeho otec. Oba dva ale byly napsané stejným rukopisem a byly na stejném papíře, což budilo podezření, že oba dva napsal Kašpar sám.
- Dovedl napsat jen své jméno a slovům nerozuměl. Později, kdy vzali do péče chlapce lékaři, zjistili, že byl podle všeho držen dlouhá léta v temné kobce. Když ho následně vyslýchala policie, na vše odpovídal pouze slovy „nevím“ nebo „chci domů“. Jakmile mu ale podali do ruky pero, inkoust a k tomu papír, byli překvapeni tím, že dovedl velmi dobře napsat své jméno.
- Ukázalo se, že je talentovaným ilustrátorem. Chlapec se velmi brzy naučil číst i psát, naučil se sociálním návykům a projevil se jako velmi šikovný výtvarník. Následně získal místo v právnické kanceláři v Ansbachu.
- Jeho osud se stal mezinárodní senzací. Protože chlapec působil velmi tajemně, řada úřadů, a to dokonce z několika zemí, chtěla jeho pravou identitu odhalit. Spekulovalo se o tom, že by Kašpar mohl být nepohodlným dědicem významného panovníka, ale také že by se mohlo jednat o potomka Napoleona Bonaparta.
- Fascinovaly ho úplně obyčejné věci. Kašpar se zvláštně stavěl k úplně běžným věcem a vypadlo to, jako by je viděl poprvé. Vždy se choval velmi laskavě a jemně a vypadal velmi rozrušeně, když například omylem zabil hmyz. Když viděl zapálenou svíčku, toužil se dotýkat plamene a když se poprvé podíval do zrcadla, dotkl se vlastního odrazu a pak se otočil, aby zjistil, kdo se na něj v zrcadle dívá. Hlasité zvuky ho děsily, ale velmi dobře se orientoval ve tmě.
- Byl napaden tajemným mužem. Poté, co se po Evropě roznesly zprávy o něm a začaly šířit spekulace o jeho možném otci, začali se lidé z okolních zemí sjíždět do Norimberku, aby tohoto záhadného chlapce spatřili. V neděli 17. října 1829, když byl jeho opatrovník pryč, se do domu prý vloudil nějaký muž v černém a zaútočil na Kašpara nožem. Kašpar poté vypovídal, že si myslí, že to byl ten samý muž, který ho léta věznil v temné kobce. Podle řady lidí si to ale chlapec vymyslel a bodl se sám. Prý nebyl duševně v pořádku a byl to lhář.
- Byl zavražděn, nebo to byla sebevražda? První napadení nožem chlapec přežil, ale v prosinci roku 1832 se objevil v domě svého pečovatele s bodnou ránou znovu a mumlal něco o muži, který ho bodl. Řekl, že se potkal v zahradě s mužem, který mu podal nějakou tašku, a přitom ho bodl do boku. Přesto, že opatrovníkovi nepřišlo Kašparovo zranění až tak vážné, zalapal Kašpar po dechu a vyřkl poslední slova, která prý zněla: „Mnoho myší je zabito kočkami. Unavené, velmi unavené, pořád mají před sebou dlouhou cestu.“ Taška, o které mluvil, byla v zahradě opravdu nalezena. V ní byla peněženka a vzkaz napsaný zrcadlovým písmem. Stálo v něm: „Hauser vám může říct, jak vypadám, odkud pocházím a kdo jsem. Abych ho tohoto úkolu ušetřil, řeknu vám to sám. Jsem z… na bavorské hranici a jmenuji se MLO.“ Řada důkazů naznačovala, že dopis opět napsal Hauser. V parku se třeba ve sněhu nenašly žádné jiné stopy kromě chlapcových. Jak to bylo doopravdy, na to už asi nikdo nepřijde.
